Polská politická emigrace v jesenických lázních
Cyklus přednášek pro širokou veřejnost pořádaných Vlastivědným muzeem Jesenicka pokračoval ve středu 2. září ve Vodní tvrzi. Historik muzea Jan Petrásek se ve druhé přednášce vydal po stopách polské politické imigrace v jesenických lázních během 19. století.
Přednášky pro veřejnost jsou důležitou součástí činnosti Vlastivědného muzea Jesenicka – a ještě důležitější je, že je lidé skutečně navštěvují. Ukázalo se to i ve středu večer, kdy byla přednášková místnost ve Vodní tvrzi zaplněná takřka do poslední židle, ačkoli téma přednášky, již zpracoval muzejní historik Jan Petrásek, rozhodně nepatřilo mezi jednoduché. Název “Gräfenbergská konspirace” by si sice zasloužil otazník na konci, protože definitivní důkazy o aktivním působení politické polské emigrace přednáška nepřinesla, ovšem jen samotná cesta k tomuto poznání byla zajímavá a podnětná. Leč po pořádku.
V úvodní části přednášky seznámil Petrásek návštěvníky s historickým kontextem. Pohovořil o geopolitické roli Polska, vývoji polského království a specifické pozici krále a šlechty v tamním politickém systému, která postupem času vedla k jeho erozi a oslabení polské teritoriální integrity, kulminující v takzvané Trojí dělení Polska mezi léty 1772 – 1795. Postupné “naporcování” polského státu mezi sousední velmoci – tedy Prusko, Rakousko a Rusko a okleštění polských práv i autonomie vedlo nezřídka k ozbrojeným povstáním, z nichž nejznámější je patrně povstání Tadeusze Kościuszka z roku 1774. V 19. století vznikly na území Polska státní útvary s určitým stupněm autonomie, jako Varšavské knížectví zřízené francouzským císařem Napoleonem I. mezi léty 1807 – 1815 či následující “Kongresovka”, vazalský stát podléhající Rusku. I ten však byl po povstání v roce 1830 zrušen.
Je nabíledni, že neúspěch ozbrojených povstání i útlak ze strany okolních mocností vedl k četným emigračním vlnám. Vzhledem ke geografické blízkosti a čistému klimatu lákaly lázně na Gräfenbergu již brzy po založení v roce 1822 polské hosty, mezi nimiž nechyběli představitelé tamní inteligence či kultury. Příkladem budiž básník Zygmunt Krasiński, z jehož korespondence Petrásek přečetl úryvky. Zajímavostí budiž, že Krasiński byl narozdíl od zástupů jiných s lázeňskou kůrou krajně nespokojen a dokonce si myslel, že mu uškodila, pročež před ní varoval přátele. Další osobností, která zanechala v jesenických lázních významnou stopu, byl jezuita Karol Antoniewicz, jenž nechal na Gráfeberku vybudovat kapli. Důkazy polské přítomnosti samozřejmě vidíme v lázních dodnes formou památek jako je Polský pramen (v jehož základech dokonce byla objevena schránka s dopisem odsuzujícím rozdělení Polska či Polský pomník.
Patrně největší příležitost pro “konspirace” v rámci politické polské emigrace nastala v roce 1838, kdy byly v lázních přítomny dvě výrazné postavy povstání z roku 1930 – jeho vůdce generál Jan Zygmunt Skrzynecki a další generál Izydor Krasinski, jenž byl za povstání ministrem války. O jejich současné přítomnosti referují z dochovaných dokumentů jednak tzv. curliste, tedy seznamy lázeňských hostů, tak ohlašovací knihy a zprávy inspektora tajné policie, jehož úkolem bylo aktivity příslušníků nejen polské, ale zahraniční emigrace obecně monitorovat. Nenašel se sice mezi nimi přímý důkaz o tom, že by se tito někdejší spolubojovníci skutečně v jesenických lázních osobně potkali, leč zmínky o jejich tajnůstkářském a samotářském chování otevírají prostor fantazii.
Závěrem informoval Petrásek o několika střípcích z dalších vln imigrace, které podložil dalšími citacemi z dochovaných dopisů lázeňských hostů. Podotknul také, že by se do budoucna rád problematice věnoval podrobněji. Přejme mu k tomu tedy dostatek času, energie i prostředků – vypadá to totiž, že lázně zdaleka nevydaly své poslední tajemství. (jj)
Diskuze