Buďte při svých procházkách lesem velmi opatrní, zvláště tehdy, jestliže v příšeří vaše fyziognomie připomíná štíhlou laň, či statného jelena, případně urostlého kaňoura. Snadno můžete přijít k úrazu a věřte, myslivci neznají slitování. Ostatně, přečtěte si úryvek z jedné knížky, v níž autor popisuje výcvik loveckého psa v terénu a na živé zvěři: Myslivec nebo lovec se musel přiblížit blízko zvěře, nejlépe ke starší lani, nebo jelenovi a namířit na některý z předních (někdy i zadních) běhů. Musel mířit a střílet přesně na kloub paty, aby pokud možno zrušil funkci jednoho běhu. Správná dohledávka musí být s pokud možno co nejdelším dosledem po barvě (sledování stop krve) na dlouhém vodítku, pak má být zakončena vypuštěním psa na volno, dlouhým štvaním a stavěním poraněné zvěře. Ano, takto se dříve připravovali myslivečtí psi na takzvané barvářské zkoušky. Dnes už je postřelování zvěře zakázáno, čehož mnozí myslivci dodnes litují. Mějte se před nimi na pozoru, jinak skončíte v guláši.:-)