Tomáš Garrigue Masaryk napsal před sto lety v jednom ze svých spisů, že česká národní otázka je vlastně otázkou náboženskou. Právě tak se nyní v Jeseníku zdá, že otevření waldorfské třídy je vlastně otázkou náboženskou. Zastupitelé i rodiče jsou ze strany odpůrkyň bombardováni nekriticky přejatými informacemi, jejichž autorkou je jakási paní Vaníčková ze Semil. Ta prý odhalila, že všechny waldorfské školy jsou školy skrytě NÁBOŽENSKÉ, jaká hrůza... Dvě hloubkové inspekce, které v semilské ZŠ proběhly na její “pozvání”, toto podezření vyvrátily, ona však ve štvavé kampani pokračuje dál a v Jeseníku nyní nalezla mnoho vděčných posluchaček.
Zásadní otázka v tomto případě ovšem zní: “A čo vy si, Kefalín, predstavujete pod takým pojmom - náboženstvo?”
“Když jsem se tehdy probudil, věděl jsem, že hodím hodně, hodně daleko,” popsal jednou Jan Železný den, ve kterém posunul světový rekord v hodu oštěpem na 98,48 metrů, hranici, ke které se dodnes nikdo ani nepřiblížil. “Později jsem se snažil navodit si podobný stav znovu, ale už se mi to nikdy nepodařilo.”
Alespoň jednu zkušenost z tohoto soudku má mnoho lidí. Ve sportu, v bojových uměních, v medicíně, ve vědě, v umění, ve vztazích, v každodenním životě se občas stane něco, co by podle všeho našeho racionálního a vědeckého poznání vlastně nemělo být možné. Něco by “logicky” nemělo jít, ale jde to - nebo naopak se nedaří něco, co by mělo. Víme předem, co se stane. Uzdraví nás lék, který neobsahuje jedinou molekulu účinné látky. Stane se náhoda tak zvláštní, že ji za náhodu nelze označit.
Existenci iracionálního a nezměřitelného se už mnoho let snaží uchopit také svět vědy. Například teorie superstrun, která sjednotila kvantovou mechaniku a teorii relativity, předpokládá, že vesmír se skládá z jedenácti strun - vibrací, dimenzí - z nichž lidskými smysly a přístroji lze zachytit čtyři.
Filosofie, z níž vychází alternativní pedagogika, v sobě nese přesah ryze materialistického obrazu světa, a má tak paradoxně k moderní vědě velmi blízko. Že slovo bůh může označovat i něco jiného než vousatého dědu na bílém obláčku, věděl už Albert Einstein. “Náboženské cítění vědce má formu bouřlivého překvapení z harmonie přírodních zákonů, která odhaluje inteligenci takové nadřazenosti, že ve srovnání s ní je všechno systematické myšlení a jednání člověka nevýznamným odrazem,” řekl slavný fyzik před šedesáti lety.
Odpůrkyně alternativní třídy vsadily na psychologické dědictví totality: bu bu bu, náboženství... Je to absurdní, protože označení waldorfských škol za náboženské by na Západě vyvolalo ostré protesty církví. A je nepředstavitelné, že by deset “pánbíčkářských” státních škol mohlo léta fungovat ve vzdělávacím systému nejateističtější země v Evropě.