30. června ráno mi máma vrazila do ruky kytku (ve vyšších ročnících jsem už pugét odmítl), došel jsem si pro vysvědčení, ještě jednou jsme s kamarády obelstili pedagogický dozor ve školní jídelně, když jsme odporně šlachovité hovězí strčili do vázičky na stole nebo je vyhodili oknem kosům a vrabčákům, a vypálili jsme ven, každý na jinou stranu. Svět Štorchových lovců mamutů, Old Shatterhanda a Foglarových Rychlých šípů se mi otevřel dokořán..Obyčejné louky se změnily v prérii, koupaliště vypadalo jako filmové Stříbrné jezero, počestná říčka Čeladenka v Beskydech vyrostla v nebezpečný veletok, na jehož březích číhala mnohá nebezpečí, která jsem coby udatný zálesák samozřejmě vždy překonal. Někdy sice s angínou, často s odřenými koleny a lokty, ale Old Shatterhand se přece takovými maličkostmi nezabývá. Jako správný muž jsem chodíval s prázdninovými parťáky kouřit, cigarety a zápalky jsme schovávali v puklině mostku nad horským potůčkem. Jednou jsem to zaplaťpánbůh opravdu přehnal, takže jsem dodnes zapřísáhlý nekuřák.
S postupujícími roky jsem si všiml, že děvčata, jimiž jsem dřív jako zkušený westman opovrhoval, nějak zkrásněla. Do jedné, jmenovala se Jana, jsem se opravdu strašlivě zamiloval. Jenže... co dělat? Slečna si mých žhavých letních citů nemohla nevšimnout, dokonale se jimi bavila, ale nakonec se mi přece jen rozhodla pomoci. Plavali jsme vedle sebe na koupališti a já dostal uprostřed několikahektarové vodní hladiny fantastický nápad. Janu jsem předplaval, rázným pohybem ruky ji zastavil a nad čtyřmetrovou hloubkou zahlaholil: “Stop, kanadská jízdní policie. Vaše doklady, prosím.”
“Mám je v batohu na zádech,” oznámila celkem nevzrušeně mladá dáma.
“Ale, ale,” namítl Kanaďan, “doklady se přece nosí v náprsní kapse.”
“Tak si pro ně sáhněte, seržante,” vyzvala přísné rámě zákona Janička. Jízdní policista kontrolu dokladů neprovedl, neboť se v tom okamžiku málem utopil.
Dnes už mi louky mezi Ostravou a Opavou jako prérie nepřipadají, říčky Čeladenku a Setinu jako veletoky nevidím a štíhlou blonďatou Janu jsem nespatřil celá desetiletí. Když ale začnou kvést řeřišnice, kopretiny a zvonky, mám příjemný pocit, i když vím, že se velkou část prázdnin budu potit v práci.
Červenec a srpen české žactvo plným právem považuje za nejkrásnější. Přeji všem děvčatům a klukům opravdu plnohodnotné prázdniny, užijte si je, nikoliv proflákejte, což také občas bývá, a hlavně se v září v plném počtu sejděte v té hnusné škole, v níž se občas zažije tolik legrace.