Protože se jedná o prestižní funkci ředitele v rámci města Jeseník, požádali jsme ji o rozhovor.
JT Paní ředitelko, začneme tak, jako u všech nově představovaných, otázkou: Kde jste se narodila, kde jste prožívala dětství a navštěvovala základní školu?
Narodila jsem se v Ostravě, kde jsem prožívala dětství a navštěvovala i základní školu.
JT Jak pokračovalo vaše vzdělávání?
Maminka říkala, že jsem věčný student, ale já jsem studium prokládala podnikáním a výchovou dětí. Po základní škole jsem vystudovala gymnázium, pak Sociálně-právní akademii na VOŠ sociální v Ostravě. Další studium na mé první vysoké škole bylo neúspěšné, neboť jsem z důvodu lásky k číslům zvolila Hornicko-geologickou fakultu na VŠB v Ostravě a nebyla to šťastná volba. Ve druhém ročníku jsem studia zanechala. Ale touha po vzdělání ve mně dřímala dále. To už jsem podnikala v kultuře, a proto jsem si vybrala Vysokou školu podnikání a práva v Ostravě, kde jsem úspěšně získala nejprve bakalářský a posléze i inženýrský titul v oboru ekonomika a management.
Víte, s kulturou jde ruku v ruce i edukace, proto jsem zároveň na Ostravské univerzitě studovala obor Učitelství odborných předmětů pro střední školy. Tento obor končil po třech letech studia absolutoriem. Netoužila jsem si doplnit ještě rok studia a získat další titul, magisterský. Přišel mi zbytečný. Po letech, téměř před padesátkou, když začala moje dcera studovat Slezskou univerzitu v Opavě, pročítala jsem si tamní nabízené obory a nadchl mě obor Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo. Je to vlastně stejný obor, který vystudovala stávající ředitelka Petra Fusová. Zvládla jsem přijímací zkoušky a jako nejstarší studentka denního studia Slezské univerzity jsem chodila do školy se studenty ve věku mých dětí. Byla jsem tedy i starší než většina mých vyučujících. Díky tomu jsem zažívala spoustu úsměvných situací a vrátila se mentálně o spoustu let zpět. A tak jsem získala svůj poslední akademický titul BcA., bakalář umění. Tedy doufám, že je poslední.
JT Čemu vděčíte, že jste se dostala přímo do Jeseníku?
Přikládám to náhodě nebo asi to tak mělo být. Přiznám se, že jsem v Jeseníku byla v minulosti jen párkrát hrávat divadlo dětem na letní scéně za Katovnou. A pak se mi náhodou dostalo do rukou oznámení o výběrovém řízení na funkci ředitelky po dobu mateřské dovolené stávající ředitelky. Zprvu jsem myšlenku úplně zavrhla, ale pak jsem se přijela do Jeseníku podívat a místo na mě dýchlo radostí a pozitivní energií. Od té chvíle jsem zde chtěla zůstat a o místo ředitelky se ucházet.
JT Když se dívám z okna, tak venku padá hustý sníh. Máte ráda zimu?
Zimu mám ráda bílou, avšak zimním sportům se nevěnuji. Jednou jsem chtěla zkusit lyžovat, ale neměla jsem vybavení ani pořádné zimní oblečení. Vybavení mi v půjčovně půjčili, jenže nebylo kde si koupit třeba rukavice. Našla jsem obchůdek se suvenýry a koupila si aspoň dvě kuchyňské chňapky. Tedy každou jinou, neboť neměli dvě stejné. A takto vybavená jsem se přihlásila do kurzu lyžování. Instruktor to po první hodině vzdal, neboť běžel v lyžařských botách rychleji, než já lyžovala na lyžích. Ale ráda sáňkuji nebo stavím sněhuláky.
JT Nemáte strach z rozsahu práce, která je před vámi?
Nemám. Jsem vybavena zkušenostmi za téměř třicet let v kultuře. I když jsem doposud podnikala v soukromém sektoru, myslím, že některé moje vize a manažerské postupy najdou úrodnou půdu i tady.
JT A jak se díváte na spolupráci s ostatními organizacemi majícími blízko ke kultuře?
Jsem nadšená, jak jsou zde organizace propojeny a spolupracují. Je tady tolik šikovných a kreativních lidí. Je mi ctí být mezi nimi.
JT Myslím, že jsme toho namluvili již dost. Držím vám palce a přeji hodně úspěchů v práci a hlavně hodně radosti z této práce. Děkuji za rozhovor.
(JL)
Diskuze