Pes je jak známo přítel člověka, i když na to můžeme mít trochu jiný názor, jaký prezentuje uvnitř tohoto vydání Sotir Joanidis. Pejsci, resp.pejskaři každopádně město znečišťují a tento problém stále nikdo nedokázal vyřešit. Na vině je možná celý princip vybírání poplatku ze psí hlavu.
V Jeseníku se vybere ročně zhruba 420 tisíc korun, přičemž starobní důchodci platí maximálně 200 Kč a v Bukovicích dokonce jen 75 Kč. Nejvíce si připlatí lidé v bytových domech. 1500 Kč není už zanedbatelná částka, i když bydlení v paneláku nic nevypovídá o majiteli a jeho chování ke zvířeti či k okolí. Problém je v tom, že vybrané peníze se rozpouštějí jako příjem v rozpočtu města. Nikde tedy není psáno, že to, co se vybere, musí být reinvestováno. Tato “neviditelnost” účinku placení je možná příčinou stavu, kdy majitelé neuklízejí po svých svěřencích a podle toho také město vypadá. Tedy bude zase vypadat, až sleze sníh.
Podle informací z městského úřadu je v Jeseníku registrováno na 900 psů, což je zhruba o 300 méně než před pár lety. Opticky pejsků však neubývá, naopak. Takže to patrně znamená, že řada z nich spíše “unikla” registraci než byla utracena či přestěhována za hranice města. Řešením by mohlo být tzv. čipování pejsků v určitém věku či při registraci. To pro pořádek evidenční i správně poplatný. K tomu je potřeba peněz, které se nesmí dávat do rozpočtu, kde splynou s pokutami za špatné parkování či s penězi za prodej pozemků. Psí peníze musí sloužit pro řešení psích problémů.
Nemáš při kontrole registrovaného pejska, bum, zaregistrujeme, ale zaplatíš dvojnásobnou taxu. To však neřeší problém onoho opuštěného psího lejna. Pro pořádek ve městě bych se přimlouval za jednoduchý princip cukru a biče. Nejprve rozmístit dostatek košů pro psí hovínka. Potom vypustit do ulice městské strážníky s čipovými kleštěmi, nažhavit kamerové systémy, nabít fotoaparáty s teleobjektivem či s dostatečným zoomem. Většina pejskařů má své trasy, ti pohodlnější a nejhorší vypustí psa z baráku aniž by z něj vytáhli paty. Při jakémkoliv problému s pejskařem (hovínka, napadení, rušení nočního klidu atd) pak navýšení ročního poplatku, které zvýší komfort ostatních, zodpovědných pejskařů. Minimálně tak, že se jim sníží poplatek. Zkrátka neumíš se o pejska postarat? Tak pro tebe musí být luxus jej mít. A naopak.
Vím, že se to lehce mluví a hůře realizuje, ale už by se konečně mělo s něčím začít. Takhle jenom každý rok po jarní oblevě nadáváme a stejnak se nic neděje. A všechno je stále na h..o. Psí.
Miroslav Chovanec