Jeseník - Je to už skoro třicet let, co se Václav Havel o sídlištích vyjádřil jako o králíkárnách a podivil se, jak je možné, že v nich někdo může žít. Odhadoval, že „za deset let tu už nebudou“. Nedošlo mu, že paneláky se po druhé světové válce stavěly v celé Evropě a navíc že v nich v Česku žije asi třetina obyvatel, vůči nimž byla jeho slova, mírně řečeno, neuctivá. Ale nelze mu to mít za zlé. Synek z prominentní rodiny, které patřil Barrandov, Lucerna a řada pražských nemovitostí dostával za socíku pravidelné valutové kapesné od přátel ze Západu a těžko si tak uměl představit radost těch, kteří se z domácností, kde často byla jen pumpa a suchý záchod na dvorku, přestěhovali do bytů, v nichž se nemuseli starat o topení, a kde v koupelně tekla teplá voda. Navíc nebylo nic neobvyklého, když vlastní bydlení získali jen za to, že se zavázali pracovat v některém výrobním odvětví nebo vstoupili do stavebního bytového družstva a vložili do něj vklad, který je finančně ani nezruinoval, ani si na něj nemuseli brát hypotéku. I když minulému režimu je možné mít za zlé celou řadu věcí, o střechu nad hlavou nebo práci se lidé bát nemuseli. Je pravdou, že panelová výstavba probíhala občas necitlivě a v místech, kde jí za oběť padly budovy památkově cenné, ale takové případy, kdy hlavní slovo mají developeři, lze najít i dnes. Paneláky se stavěly nejen ve velkých centrech, ale doslova všude. Tedy i v pohraničí. Např. Jeseník zažil v 60. až 80. letech minulého století nebývalý stavební boom a ve městě vzniklo několik panelákových sídlišť. První desetipodlažní věžáky vyrostly v Jeseníku na sídlišti Pod Chlumem před půlstoletím. Snímek z jejich výstavby otiskl okresní týdeník Naše slovo na počátku února 1968.