Snížení závisí na konkrétních krocích vedení té které státní organizace, úřadu, radnice. Třeba sníží plošně platy všem nebo propustí část zaměstnanců a jejich mzdy se rozdělí mezi zbývající nebo kombinace atd. To jsou naprosto běžná opatření v soukromých firmách nejen v dobách krize, ale i v době konjunktury, kdy se firmy snaží udržet se na trhu a zůstat konkurenceschopné. Zvýšení efektivity práce je jedna z cest. Ve státním sektoru se o efektivitě jenom mluví, protože žádná konkurence v něm neexistuje. Vzpomeňte si jen, kolikrát už jste slyšeli z úst “politiků”, že budou snižovat počty úředníků. A nějak to nikdy nefungovalo, protože bylo z čeho brát. Nyní nastává doba, že už není z čeho, a to, co mohlo být provedeno postupně v minulosti v klidu a s rozvahou, nyní vyvolává stávku. Rovněž připomeňme, že v minulých letech byly průměrné mzdy ve státním sektoru vyšší než v soukromém. Na rozdíl od celé Evropy a celého světa. Středeční stávka státních zaměstnanců je údajně podporovaná 60% obyvatel. Že by si zrovna v Česku občané ze všeho nejvíce vážili svých úředníků, kterých neustále přibývá, jsou dobře placení a málo honěni do práce? Anebo už máme 60% práce schopného obyvatelstva mezi úředníky? Marie Terezie, která zavedla úřednický systém fungující dodnes, by asi zaplesala. Nebo taky ne, protože ekonomická úspěšnost se neodvíjí od počtu úředníků, jak jsme tomu svědky minimálně posledních dvacet let.
Zkusme však nějaká konkrétní čísla. Jaké jsou třeba platové poměry na městském úřadě v Jeseníku? Není to veselé čtení, tedy jak pro koho. Průměrný plat ve městě Jeseník bezpochyby nedosahuje hranice 20 tisíc Kč (oficiální informace není k dispozici). Průměrný plat na městském úřadě v Jeseníku je více než 24 tisíc Kč. Přičemž z cca 122 zaměstnanců je zařazeno do platové třídy 9 a vyšší celkem 105 pracovníků. Není to tedy tak, že pár jedinců by bralo přemrštěný plat a zbytek nízký, takže by platil uvedený průměr. Jednoduše drtivá většina bere slušný plat. A přesto půjdou stávkovat. A přesto očekávají podporu veřejnosti. Podobně je to i ve školství, které ani tak netrápí mzdová politika, jako spíš neustálé pseudoreformy, administrativní buzerace a mzdové rovnostářství.
Právo na stávku je dáno ústavou, takže proč ne. Právo na ekonomickou prosperitu, chcete-li životní úroveň, však neexistuje. Takže se ani nedá vystávkovat. A pokud ano, pouze se rychleji přiblíží doba, kdy to praskne. V Argentině, Řecku či Irsku už to znají či si to dokonce nedobrovolně vyzkoušeli. Jak se zdá, v Česku se začínáme stavět do fronty dalších čekatelů.