Případu se rády chopily poslankyně Kateřina Jacques a ministryně Džamila Stehlíková. Obě zkritizovaly rasismus Janáčkové a samozřejmě na to reagovali též jiní politici cítící příležitost zažvanit si v médiích. Rasismus - jak odporné.
Lianu Janáčkovou obhajovat nemíním, na to má hordu dobře placených advokátů, nicméně jako rodilý Ostravák, který Mariánské Hory i Hulváky dobře zná, vím, o čem Janáčková hovořila. Pokud jsem se správně podíval na internet, Stehlíková je ministryní pro lidská práva a národnostní menšiny. Tomu honosnému titulu se musím smát, protože paní Džamila zatím nemluvila o nikom jiném než o Romech, chcete-li o cikánech. V označení tohoto etnika existují značné zmatky, sami Romové se mnohdy označují za cikány. Opravdu nevím, co je rasistické, a co nikoliv. S žádnou jinou menšinou v Česku totiž problémy nemáme. Či jste snad někdy slyšeli, že by si stěžovala německá, polská, židovská, vietnamská, ruská, řecká, albánská či jakákoliv jiná národnostní menšina? Spíš mám pocit, že všechny jiné národnostní menšiny nemají zájem, aby se jim věnovala přehnaná pozornost. Romové tvoří od počátku výjimku. Proč?
Otázka to je složitá a pouhý sloupek v JT na ni vyčerpávajícím způsobem neodpoví. Koncem roku 1945 bylo v českých zemích napočítáno okolo tisícovky Romů, ostatní zahynuli v nacistických koncentrácích. Stejně jako Židé byli likvidováni tím nejotřesnějším způsobem. V roce 1947 jich v českých zemích žilo již 17 000. Ne, nerozmnožili se tak rychle silou své nezdolné krve, ale většinou přicestovali ze Slovenska. Připusťme, že si úřady už více než padesát let s romskou otázkou nevědí rady. A běžní občané? Ti by celý problém řešili mnohem jednodušeji. Janáčková však není řadová občanka, nýbrž veřejná osoba, již politika živí. Tím spíš si má dávat pozor na jazyk.
Přiznám se, že mi vždy bylo líto slušných Romů, kteří dopláceli na svou etnickou příslušnost. Civilizovaní lidé nemohou přijmout názor o nevzdělavatelnosti Romů, ten padl už před druhou světovou válkou, když Tomáš Holomek získal titul doktora práv. Již po generace moravští Romové Holomkovi, jejichž rodinní příslušníci žijí i na Jesenicku, dosahují vysokoškolského vzdělání a působí na prestižních postech. Podobných výsledků dosahuje také rodina Horváthů. Takových osob se problém samozřejmě netýká. Vztahuje se na Romy, a je jich většina, kteří si ze svého etnického původu udělali živnostenský list. Pracovat ani omylem nemíní, děti do školy posílat nebudou, žijí si po svém. Český státe, ty to zaplať, máme přece svá práva. A když nám někdo šlápne na krk, není to proto, že v okolí svého bydliště ukradneme i to přibité, co nešlohneme, zničíme, že po sobě zanecháváme těžko popsatelný svinčík, že děti, které tak milujeme, nenaučíme ani nejzákladnějším hygienickým návykům, ale, páni velkomožní, to je rasismus. Státe, ač na tebe z vysoka kašleme, braň nás! Hlavně nám dej prachy, ale jinak se mezi nás nepleť, máme přece své tradice, zvyky, jazyk, kulturu. Máme svá práva, všechno ostatní je rasismus. Pokračování na straně 2
Rasistou snadno a rychle
Pokračování z titulní strany
A, světe, div se, ono to funguje. Stát platí, policajti, soudci a úředníci se bojí razantněji zasáhnout, mohli by být různými Stehlíkovými, Jacques, Uhly a jim podobnými označeni za rasisty. Mohli by mít potíže, přijít o práci. Škoda, že Džamila Stehlíková a Kateřina Jacques nečtou JT, předložil bych jim nabídku. Přestěhujte se, milé dámy, na půl roku do osad Bedřiška a Liščina v Ostravě, anebo, ať to máte blíž do parlamentu a do vlády, do Matiční ulice v Ústí nad Labem. Po uplynulých šesti měsících bych se vás zeptal, zdali nechcete napsat příručku Rasistou snadno a rychle. Vůbec bych se nedivil, kdybyste na mou nabídku souhlasně přikývly.