Pod vedením restaurátorů dochází k záchraně unikátních mlýnských strojů a historické Francisovy vodní turbíny.
Kdysi stál mlýn v každé vesnici, kde to dovolovaly podmínky potřebné k jeho provozu – tedy hlavně dostatek vody. Komunikační možnosti našich předků nebyly totiž takové, aby mohli obilí převážet někam daleko. Likvidační pro mlýny nebyl ani tak nástup průmyslové revoluce, jako spíše události po roce 1948 spojené se zánikem tradičních živností. Velké stavby nemající odpovídající využití a řádné hospodáře tak začaly postupně chátrat a mizet z povrchu země. Pokud přeci jen zůstaly alespoň fyzicky zachovány, došlo většinou k jejich využití na jiné účely, což mělo obvykle za následek likvidaci jejich vnitřního vybavení. O tzv. Riegrově mlýně v Mikulovicích se na stránkách Jesenického týdeníku psalo v minulosti již několikrát v souvislosti s plány na jeho rekonstrukci a vybudování naučné stezky na říčce Olešnici. Jako zázrakem se v něm totiž dochovala většina původního strojního vybavení. Bez dotačních programů EU a stranou zraků veřejnosti se tak ve mlýně rozběhly restaurátorské práce.
Pohled na zrenovované paleční převodové soukolí a transmise s regulátorem v Riegrově mlýně v Mikulovicích.
„Asi nejnáročnější bylo obnovit převodovou výstroj a pohon mlýnských strojů od vodního kola. Z původních transmisí se na místě dochovala jen jedna a ta byla velmi poškozená. Navíc v 70. letech 20. století byla částečně změněna i stavební dispozice v prostoru,“ říká David Veverka, jež je spolu Františkem Mikyškou a Miloslavem Cézou jedním z řemeslníků podílejících se záchraně mlýna, a vysvětluje: „Nejprve byl proveden průzkum přímo na místě, poté prostudovány archivní záznamy a dochované plány zařízení mlýna. Z těchto materiálů bylo možno vycházet tak, aby osazení nových převodů co nejvíce odpovídalo původnímu stavu. Po návrhu, výpočtech a měřeních bylo nutné nejprve prostor stavebně upravit do původního stavu, například opravit nebo postavit transmisní patky pro ložiskové uložení atd. Na jednotlivých součástech byly provedeny nejprve opravy a renovace, odrezování, čištění, konzervace speciálními prostředky, nebo nátěr barvou vybranou dle původních vzorků. Následovala složitá montáž a usazování. Zhotovit bylo třeba i nové celodřevěné vodní kolo. Nakonec proběhlo důkladné centrování a seřizování, doplnění maziva a několik zkoušek v chodu.“
Díky zrekonstruovanému převodovému systému je zařízení mlýna opět funkční. Z hlediska počtu dochovaných exemplářů považuji ze strojového vybavení mlýna za nejvzácnější tzv. odstředivé vysévače od firmy Hans Wich Jägernsdorf (Krnov).“ Ve mlýně se také zachovala historická vodní elektrárna s původní Francisovou horizontální turbínou z roku 1907. „Turbína byla renovována speciální, památkově schválenou metodou, zachovající veškeré původní součásti. Nenávratně opotřebené díly se při ní opraví nebo nahradí přesnou replikou z autentických materiálů. Zajímavostí také je, že turbína byla vyrobena ve spolupráci dvou nedalekých strojíren – salisovské Hassmann & Sohn (dnes Ondřejovická strojírna) a Tlach & Keil v Javorné (po 1. sv. válce pobočka firmy Quissek & Geppert), jež dnes již neexistuje.“ dodává na závěr David Veverka. Práce na obnově Riegrova mlýna jsou tak nejen inspirací pro další nadšence, ale zachraňují pro budoucnost i svědectví o umu a technickém mistrovství našich předků.
(pm)
Diskuze