Možná to ještě nevíte, ale 23. září tohoto roku v osmnáct hodin vypukne ve Vodní tvrzi v Jeseníku výstava nazvaná Životaběh Jesenicka 1918 - 1938. Jak vás asi napadlo, zdejší muzejníci a archiváři, stejně jako jejich kolegové v jiných regionech Česka, využívají osmičky na konci současného letopočtu, neboť takové roky byly v našich národních dějinách přelomové. A to ještě můžeme litovat, že sametová revoluce nepřišla o rok dříve.
Pro období 1918 - 1938 má české dějepisectví jakousi slabost. Za vedení tatíčka Masaryka, který přijel s blanickými rytíři - legionáři, jsme se dostali z moci Habsburků, pod jejichž knutou jsme tři sta let úpěli, vybudovali jsme pravou nefalšovanou demokracii, představovali jsme světovou velmoc v lehkém i těžkém strojírenství, obuvnictví, gastronomii a ... (doplňte si sami). Marxistická historiografie naopak spíše zdůrazňovala chudobu širokých mas, hospodářskou krizi, vyhazovy ze zaměstnání a zradu buržoazie, vedenou prezidentem Benešem, která přijala potupný mnichovský diktát, odstoupila nacistickému Německu Sudety a přiložila tak své polínko k zahájení druhé světové války. Jojo, bejvávaly to časy ... plat ministra činil devět tisíc, kompletní menu ve vyhlášené restauraci, včetně půllitru plzně, stálo deset kaček a za tisícovku (měsíční příjem učitele) strávila čtyřčlenná rodina třicetidenní dovolenou v dalmatském Dubrovníku. K dispozici měla vilku se zahradníkem, kuchařkou a pokojskou.
Jenže na starém dobrém Jesenicku (Frývaldovsku) vypadalo skoro všechno jinak - ze vzniku Československa se nikdo neradoval, místní se hlásili k Sudetenlandu, až jim čeští četníci a vojáci rázně vysvětlili, že jejich žádosti se nevyhovuje. Češi na Frývaldovsku tvořili jen tři procenta obyvatelstva a o jejich oblibě, byť jen v podobě turistů, se úspěšně pochybuje. O tragédii, která se stala na křižovatce v Dolní Lipové (u současné pošty) 25. listopadu 1931, víme všichni. Osm zabitých civilistů, včetně čtrnáctileté dívky, představuje hrozný výsledek boje za obhájení nejzákladnější obživy a důkaz, že tehdejší demokracie vypadala jinak než na počátku 21. století.
Tisíce slezských Němců, zfanatizovaných nacistickou ideologií, a jejich násilné vystupování vůči Čechům ve druhé polovině 30. let 20. století nás přesvědčují, že k vymýcení zažitých germánských předsudků nemohly stačit pouhé dvě desítky let demokratického státu mimo jiné i proto, že národnostní politika československých vlád a úřadů nevyznívala nejcitlivěji. Jenže kdo byl tak nevinný, aby mohl hodit kamenem? Mezi ideologickými vášněmi, strategickými úvahami a politickými hrátkami se normálně žilo, milovalo, klamalo, používaly se běžné předměty, četly se noviny, chodilo se do kina, pracovalo a umíralo. A o tom všem bude vypovídat zmíněná paráda. Proč o ní píšu s dvouměsíčním předstihem? Jeseničtí muzejníci a archiváři chtějí, aby výstava byla co nejpestřejší, a z toho důvodu prosí občany, kteří vlastní nějaké předměty vyrobené od počátku 20. století do roku 1938 (vyznamenání, pohlednice, dopisy, přídělové lístky, noviny, zbraně a vojenské předměty, součásti oblečení, nádobí atd.), aby jim tyto památky na výstavu zapůjčili. Máte-li něco podobného doma a chcete-li, aby tyto letité relikvie vydaly bezprostřední svědectví o době, ve které vznikly a sloužily lidem, kontaktujte, prosím, archiváře Květoslava Growku na telefonním čísle 584 411 710. Jsem přesvědčen, že jmenovaný spoluautor výstavy rozptýlí vaše případné obavy o drahocennosti, které opatrujete na půdách a v šuplících, a třeba vám nabídne nějakou fantastickou výhodu. Například - volňáska. Představte si tu parádu, jak generalita učených historiků a muzejníků konstatuje: Všechny osmičkové výstavy v Česku byly skvělé, ale ta v Jeseníku absolutně nejlepší.