Jestli existuje něco, co neprošlo žádnou, natož řádnou kultivací po roce 1989, pak je to soudnictví. A je jen dobře, když si to konečně uvědomí i ti, kdo za tento stav mohou - politici v čele s panem Chytrým Václavem Havlem. Právě tento člověk dal definitivu všem těm bolševickým pohůnkům, kteří na objednávku strany a vlády odsuzovali lidi na smrt, dlouholeté žaláře a ke ztrátě majetku. Určil “pravidla” a zakonzervoval tak situaci, ze které se “těšíme” dodnes. Definitiva těmto a podobným lidem znamená, že jim bude dobře až do penze, že budou dostávat těžké peníze, které neodpovídají jejich profesním kvalitám. O lidských nemluvě, ehm, že ano.
Právo a legislativa obecně v České republice je přejatá z komunistického Československa. Socialistická spravedlnost je tak matkou té současné, “kapitalistické”. Podle ní je každý vinný, na každého existuje nějaký paragraf a je jen otázkou vůle mocných, zda se někdy na někoho vytáhne. Jiří Čunek by mohl vyprávět...
Celý represivní aparát státu - soudnictvím počínaje, přes systém státních zastupitelství a konče policií - trpí těmi nejvážnějšími chorobami, které v těchto institucích mohou existovat - nedostatek vzdělání, amatérismus, klientelismus, korupce a pocit vlastní nadřazenosti nad věcmi světskými. A kdopak to v nich posiloval a posiluje? Že by čórkaři z ulice, živnostníci nebo státní úřadníci? Kdepak, pouze politici, kteří se dostali k lizu. Osobně bych Vladimíra Mlynáře hnal k zodpovědnosti za to, že jeho uměle vytvořené ministerstvo promrhalo miliardy ze státního rozpočtu bez viditelného efektu. Ale to se tady také nenosí. To by se do ministerských funkcí nedrali nedouci jeho ražení, byť by byli sebevíce “čistí”.
Léta jsme bojovali proti nezdaněné naftě. Trvalo to tak dlouho jen proto, že ti, co stáli v pozadí, ještě nebyli řádně napakovaní. A pak stačil jeden jediný zákon opsaný od Slováků, kteří už neměli z čeho brát a nezdaněná nafta zmizela. Léta bojujeme proti konkurzním mafiím, korupci ve státní správě a samosprávě, s nekontrolovatelnou byrokratizací společnosti. Je to sice jednoduché, ale není politická vůle, jak se honosně zdůvodňuje.
Podle Jana Rumla jsme tak dlouho neměli organizovaný zločin, až ovládl řízení státní správy. V Parlamentu sedí lidé, kteří si z poslaneckých mandátů udělali živnosti a zájmy státu a jeho občanů jsou jim upřímně ukradeny. Proto může Jiří Paroubek stavět do latě své soukmenovce. Kdyby o jejich bytí a prebendách nerozhodovaly stranické sekretariáty, ale voliči, bylo by to jiné kafe. Jak jednoduché by bylo třebas pravidlo, které by do parlamentních lavic pouštělo jenom lidi ekonomicky a existenčně nezávislé na korupci a politické prostituci. Bohužel je to právě naopak. Za prezidenta pak máme člověka, který si nepříjemné věci jednoduše nepamatuje nebo o nich nikdy neslyšel, čímž má na mysli, že není potřeba se jimi zabývat.Říká se tomu zářný příklad, ale kvalitu národa nezměníš během generací, kdy se vesele žije na dluh. Naše elity totiž odpovídají tomu, z čeho vzešli. A tyto “elity” pak personálně budují celý státní systém.
Proto se proti humusu v soudnictví a v policii ještě nezačalo něco dělat. A bude tomu tak dlouho, dokud bude stále dost Mlynářů, kteří se mohou dostat do šoku a dokud budou u moci “elity”, kterým to vyhovuje. Až všichni všechny podvedou, očerní, zostudí či odsoudí, pak se možná něco změní. Ale to si ještě chvilku počkáme. Takže vzhůru k šokům.

P.S. Pokud mezi čtenáři existuje útlocitná osoba, tak pro její uklidnění - tento trest není konečný. Bylo to jen takové bububu, protože i pan Mlynář má své přátele, kteří mají své přátele atd., apod. Dostat po uších mohou u nás jen malé ryby, protože ty velké spojuje společný zájem.