Veřejnoprávní Česká televize projevuje o dění v tomto regionu okázalý nezájem a komerční televizní stanice na nás prdí už tuplem. Roli veřejnoprávního média zde plní v podstatě jen Český rozhlas Olomouc. Stačí ovšem uspořádat šou v podobě soudního přelíčení se skinheady a televizáci i novináři z nadregionálních tiskovin se mohou přetrhnout. Holé lebky v Jeseníku, to je ten hit. Soudce Dušan Jedlička však nafoukaným reportérům připravil nemilé překvapení. Svůj rozsudek totiž nevynesl už napoprvé, ale učinil tak až o týden později. Jsem hluboce přesvědčen, že to udělal schválně. „Když jste se sem tak přihrnuli, vy opičáci jedni, tak si ten výlet do Jeseníku zopakujte,“ pomyslel si zřejmě. „A odročím to na pátek odpoledne, ať si to užijete,“ ušklíbl se škodolibě. To skřípání novinářských chrupů bylo prý slyšet až v Nyse. Samozřejmě, je možné, že pohnutky pana Jedličky byly zcela jiné a nijak s představiteli sedmé velmoci nesouvisely. Do hlavy nikomu nevidím a soudci už teprve ne. Přesto si však myslím... no nic.
Tak máme u bytovek v lázních novou zastávku. Je to taková vcelku pohledná dřevěná budka. Byl jsem se podívat, když ji o víkendu stavěli. Chlapi nadávali jako špačci. Kvůli špatnému uskladnění a ošetření se totiž dřevěné komponenty krapítek zdeformovaly a jejich kompletace pak byla prací pro vola. „Himlhergot,“ brunátněl dělník a řezal kladivem do dřevěného špalku v zoufalé snaze přimět pokroucený materiál k rozumu. „Tak se podívejte, no... tady to ulítává o pět čísel,“ zoufal si jeho kolega. Pět čísel sem, pět čísel tam. Hlavní je, že se bude kam schovat. Kdo někdy čekal v dešti či chumelenici na nekryté zastávce, tak jistě ví, o čem mluvím. Do autobusu nastupujete promodralí a promočení skrznaskrz, což zejména po ránu na náladě nepřidá. Navíc, když vás ještě předtím nějaký kretén v plechovém křápu ohodí špinavou břečkou. A to se na zastávce u bytovek stávalo docela často. V té chvíli si člověk říká, že vražda vlastně není tak odporný čin a že má jistý půvab. Mimochodem, zastávka měla být vybudována už předminulý víkend, ale zaměstnanci dodavatelské firmy prý odmítli pracovat v čase dušiček. Tomu se říká reálný kapitalismus po česku...
Můj kamarád přišel nešťastnou náhodou o batoh plný čistého spodního prádla. Cestoval vlakem do školy v Praze a při vystupování zjistil, že jeho batoh ze síťky zmizel a zůstal tam jiný, mnohem ošklivější. Pečlivě jej tedy prohledal a našel notýsek se jménem a mobilním číslem majitele. Neváhal a okamžitě mu zavolal. Vypadalo to, že není nic jednoduššího, než si domluvit schůzku a bágly prostě vyměnit. Obě strany s tímto postupem souhlasily. Bohužel, dopadlo to špatně. „Nepřišel a na mobil se mu už nedovolám. Jasně, dal jsem to na policii, ale nejhorší na tom je, že ten hnusák má v tom báglu asi devatero párů bot a jedny smrdí víc jak druhý. To je smrad, že by jeden pad. Na pokoji už mě všichni nenávidí, páchne to tu jako v márnici za letních veder,“ stěžoval si kamarád. A jaké z toho plyne poučení? Až pojedete do školy někam do vnitrozemí, tak si všechno čisté prádlo oblečte na sebe a do báglu si uložte pouze housky ze salámem od Alberta...