Zdi klubu Plíživá Kontra se v pátek 16. listopadu staly pomyslným proskleným dnem výletní lodě. Proběhla zde totiž vernisáž společné výstavy členek Jesenické výtvarné skupiny Jarmily Chovancové a Michaely Janské, pojmenovaná příznačně “Z hlubin”.
Myšlenka společné výstavy se začala rodit již před rokem a něco, kdy rekonstruovaný klub znova otvíral. Během následujícího tvůrčího období daly autorky dohromady relevantní množství tématického materiálu, díky čemuž se v následujících měsících budou moci návštěvníci klubu pokochat podmořskými výjevy. A rozhodně se nebude jednat o nic monotematického. Michaela Janská představuje především detailní, lehce surreálné grafiky, které bych si dokázal představit jako hodnotné knižní ilustrace. Vyjma zbrusu nových prací s podmořskou tématikou představuje také několik starších děl, které mají k moři o kousek dál - ovšem výstavu to díky členitému prostoru klubu nenarušuje, nýbrž obohacuje. Jarmila Chovancová se drží svých oblíbených technik akvarelu a pastelu, v rámci výstavy ovšem vyzkoušela i malbu akrylem. Její vystavovaná díla se pohybují ve škále od malých rybiček v kulatém kovovém rámečku evokujícím okna ponorky až po nejrozměrnější díla výstavy, trojici pastelů zachycujících chobotnici, medúzu a perutýna, na nichž autorka nezvykle, ale precizně pracuje s temnější škálou barev.
Vernisáž proběhla za hojné účasti laické i spřátelené výtvarnické veřejnosti. Po krátkém úvodním slovu obou umělkyň si návštěvníci mohli vychutnat také doprovodný divadelní program. Jednalo se o derniéru představení “Smrt klepe na dveře” na motivy povídky Woodyho Allena, jehož se zhostili Slavomír Glomb a Eliáš Vrbovský, kteří právě pod vedením Michaely Janské absolvují literárně dramatický obor jesenické ZUŠ. Vtipné představení věrné předloze jsem osobně viděl již potřetí, ale stejně fungovalo - a to nejen díky kvalitě zdrojového materiálu, ale především díky zápalu, entuziasmu a suverenitě obou herců, kteří byli z hlediska typologie do svých rolí vybráni vskutku precizně.
Po závěrečném potlesku a poděkování obou autorek bylo možno považovat výstavu za zahájenou a publikum se jalo věnovat připravenému domácímu rautu, který byl vskutku na výši. Výstavu je možno si v prostorách klubu prohlédnout (přinejmenším) do konce letošního roku.
(jj)
/Zveřejněno v JT č.46 dne 20.11.2018/
Diskuze