Pravda, u dotovaných akcí to není až tak důležité, ale život pořadatele na Jesenicku je pěkně opepřená řehole. Ale dnes bych se chtěl podívat spíše na návštěvníky všech těchto akcí.
Akci se podařilo dobře zpropagovat, má dobré jméno, vydařilo se počasí a přišlo hodně zvědavců, příznivců a fandů. Sport z následující úvahy asi vynecháme. Alespoň ten nejmasovější, fotbal. Ten totiž láká typy, o které mnohdy není co stát. Apelovat na kulturu projevu těchto “takyfandů” je, myslím, úplně zbytečné.
Takže kulturně společenská akce, jako například víkendové dožínky. Pořadatelé a hlavně účinkující se snažili, seč mohli. Většinou jim bývá odměnou, kromě výdělku, potlesk a uznání přihlížejících. Mezi oběma stranami se vytvoří pouto, které přináší radost oběma. Místo toho jsme však svědky vlažné reakce, ojedinělého potlesku nebo dokonce zarytého mlčení. Jakoby se diváci dívali skrz účinkující. Jakoby projevení spokojenosti či uznání bylo něco nepatřičného, trapného.
A přitom je to naopak. Neznám trapnější chvíle, než když umělci skončí své vystoupení a ... nic. Ani pískot ani projevy uznání. Prostě nic, rozejděte se. Zcela určitě to souvisí s kulturností obecenstva. To by sice mohl být kámen úrazu, ale nevěřím tomu, že by to nešlo alespoň částečně a jednoduše změnit. Z osobní zkušenosti z akcí v Plíživé Kontře vím, jak malý počet uznalých diváků dokáže udělat společně s účinkujícími velké představení a skvělou atmosféru. A opravdu stačí jen málo. A k uznalému obecenstvu se rádi vracejí i ti, co něco umí. A rádi přidají.
Zkuste to, nic to nestojí a přináší to radost. A kromě čistého vzduchu, krásné přírody a množství nejrůznějších akcí se budeme moci chlubit i ještě něčím dalším.