Naposledy při napadení našeho listu ze strany už podle názvu zvláštního Sdružení pohybového studia Lenky Bachové (podrobněji v článku Rodiče zatroubili do útoku).
U (předpokládám) mladých rodičů chápu, že nevědí, co vlastně slovo 'nezávislý' v záhlaví Jesenického týdeníku znamená (osobně je neznám). Že nezávislost novin neznamená automatickou službu komukoliv, ale právě naopak. Právě nezávislost na jakékoliv moci dělá noviny novinami. Tedy v normální běžné demokratické zemi, ke které se, na můj vkus příliš pomalu, přibližujeme...
Manželé Řezníčkovi mohou dávat pojem “nezávislý” do jakéhokoliv množství uvozovek, ale právě oni jsou důkazem náplně tohoto pojmu. S nadsázkou řečeno, ani manželé Řezníčkovi nás nedonutili zveřejnit něco, co jsme nechtěli. Ne ovšem z důvodu jakési cenzury nebo nekalých úmyslů, jak nám podsouvají, ale protože zmíněné sdružení se nechtělo domluvit na rozumné dostatečnosti.
Jesenický týdeník vychází za ekonomické situace, která malým regionálním novinám nepřeje. Proto vychází na omezeném prostoru, i když by zpráv bylo i na více stran. Ovšem za více peněz a čtenáři by si nás jednoduše nekoupili. K čemu by to bylo? Není lepší, že zde vychází noviny, které nejsou závislé na názoru německých majitelů všeho podobného v Česku? Že se zabývají nikoliv velkými problémy velkého světa, ale všedními radostmi a starostmi spoluobčanů zapadlého okresu kdesi v medvědích horách?
To, co chápu u manželů Řezníčkových, nechápu u radního města Jeseník Jana Jedličky. Tento politický mastodont žije patrně stále na počátku devadesátých let, kdy bylo, zejména jeho ODS, vše dovoleno. Na čtvrtečním jednání městského zastupitelstva opět, jak je jeho zvykem, sděloval neověřené a tím pádem i lživé informace. Právě v souvislosti s problémem sdružení. napadl náš list. Odmítli jsme prý nekomerčně zveřejnit informace o úspěchu dětí ze školy Lenky Bachové a dokonce jsme požadovali 20 tisíc Kč za vydání toho, cituji: 'krátkého článku'. Ukázka skvělé práce radního s informacemi typu jedna paní povídala. Je vidno, že vedení jeho politické strany, usilující o očistu svého jména, ví, co činí. Alespoň v tomto případě. Ale jen chtít asi nestačí.