Jeseničtí ekologové, reprezentování hlavně Hnutím Brontosaurus, patří k těm nejaktivnějším účastníkům správy věcí veřejných. A jako takoví nejen připomínkují různé problémy, ale jsou i dobře informováni. Zkrátka a dobře, čtou noviny a vstřebávají důležité informace všemi dostupnými kanály. Takto informovaný občan by pak neměl mít důvod protestovat proti kácení, které má svůj význam pro další chod města, a které není bezúčelné. Snad jen ono načasování nebylo nejvhodnější, ale viníkem je pravděpodobně dlouhá zima, která zacvičila kde s čím. Navíc v dalším kroku přijde výsadba nových stromů, na jesenickém náměstí údajně i vhodnějších do městské zástavby. Ty staré měly narušovat kanalizační a vodovodní systém příliš hlubokými kořeny. Neznamená to však obhajobu opětovného podcenění veřejné informovanosti, jak nám ji opakovaně předvádí jesenická radnice.
Je mi jasné, že za “lhostejnost” vůči kácení budu kamenován a vláčen. Nešť. Snad tisíckrát jsme v našem listu omílali, že ten, kdo není informovaný, je v dnešním světě ztracený. A většina občanů tohoto státu, formovaná Nováckou kulturou a bulvárními zprávami, se zcela dobrovolně nechává zahlcovat pitomostmi typu kdo s kým a kde. Místo toho, aby se zajímali, co se děje a hlavně bude dít v jejich nejbližším okolí či s jejich daněmi. A tak šikovný manipulátor jejich nezájem dokáže využít tu k tunelům, tu k cestě k moci, posílení byrokracie či jinému plýtvání veřejnými prostředky. Je to jako s tou žábou, která si uvědomí, že je vařena, až když není úniku. Příkladů, kdy občané přicházejí se svými připomínkami či křikem s křížkem po funuse je i v našem okrese dost a dost. Holt každý strůjcem svého štěstí.
U Brontosaurů bych ještě rád chvilku zůstal. Jejich vůdce a kandidát do Parlamentu ČR v nadcházejících volbách Tomáš Hradil mnohokrát prokázal, že smysluplná, byť nedoceněná práce s mládeží přináší své ovoce. Opravené prameny v kraji Vinzence Priessnitze, jeho naučná stezka, vydavatelská činnost a další aktivity jsou toho důkazem. Bohužel však neznamenají automatickou podporu veřejnosti či vládnoucích uskupení. Velmi naivní žádost o mimořádný finanční příspěvek z městské pokladny mimo veškerá pravidla rozdělování byl gólem do vlastní branky. Zvláště po tom, co jim za podobný krok byla už jednou hlava umyta. Brontosauři to schytali i ze stran, odkud to rozhodně nikdo nečekal. Budiž však řečeno, že Tomáš Hradil i zde obstál se ctí a ukázal všem, kteří se pohybují kolem veřejných financí, co je to slušnost a morálka. Jeho pohotové a hlavně sympatické stažení žádosti o městské peníze naznačilo, že z něj roste schopný, minimálně komunální politik a čistý štít Brontosaurů uhájil. Co však s nimi bude, dnes neví nikdo. Dnešní svět je totiž v první řadě o penězích. A sebelepší myšlenka, která nezíská kromě morální i finanční podporu, nemá právo na život. Je to tvrdé, ale změnit se to dá jen oním vstupem do politiky - malé komunální i velké celorepublikové. Ale tam už hrozí ono kdo chce s vlky býti, musí ... Šanci by však měl dostat.