Abychom vám mohli poskytovat služby sociálních sítí, používáme na tomto webu soubory cookie. Soubory cookie slouží k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

SVĚDECTVÍ STARÉ POHLEDNICE

Remízek u cesty na Vidnavu ukrývá tajemství. Ruiny zaniklé osady jsou v předjaří na několik týdnů přístupné lidským očím, pak je opět pohltí vegetace.

Hermannova hospoda v osadě Johanka

Okres -  Mezi Vidnavou a Velkými Kuněticemi se kdysi nacházela osada s poetickým jménem Johanka. Dnes ji připomínají jen zarostlé rozvaliny domů kolem silnice, která jde v těchto místech přímo po státní hranici. Osadu založil 60. letech 18. století majitel Dolního dvora ve Staré Červené Vodě František Urban Mikusch a pojmenoval ji „Johannaburg“ po své manželce Johanně Falkenhaynové. Nejen pojmenoval, on dokonce její název doplnil vznosnou příponou „burg“, čímž dodal nově založenému sídlu punc „hradu“ „založeného“ k oslavě své milé. František Urban Mikusch zastával po rozdělení niského knížectví úřad zemského staršího (zastupoval zájmy císařovny v rakouském zbytku niského knížectví) a proslul jako pokrokový hospodář. Na svých statcích totiž jako první na Jesenicku zavedl pěstování jetele a brambor. V roce 1806 měla osada Johanka devět domů, přičemž jedním z nich byl hostinec, těžící z výhodné polohy na císařské cestě z Glucholaz do Vidnavy. O třicet let později už žilo v osadě 66 obyvatel a od zámečku v Dolní Červené Vodě bylo podél cesty do Johanky vysázeno stromořadí. Podle množství dětí v chalupách kolísal i počet obyvatel Johanky. V roce 1869 dosáhl vrcholu s více jak 70 osadníky, pak mírně poklesl a ustálil se v dalších desetiletích na padesátce. Při vzniku Československa žilo v Johance v 10 domech 51 obyvatel. Centrem osady byl Hermannův hostinec, který navštěvovali nejen místní, ale stavovali se v něm i formani jedoucí ze Zlatých Hor do Vidnavy a Javorníku. Býval cílem také obyvatel sousední německé obce, neboť zde se nejlépe domlouvaly nepovolené obchody, díky nimž si lidé na obou stranách hranice vylepšovali nevalnou životní úroveň. Do školy i do kostela chodili osadníci z Johanky do Staré Červené Vody, přestože sousední pruská ves Dürr Arnsdorf (dnes polský Jarnołtów) byla jen několik set metrů za státní hranicí. Poloha osady byla spojena s častou přítomností příslušníků finanční stráže, kteří se na hranici snažili zabránit pašování. V době první republiky měli v Johance zřízenu malou strážnici, kam pravidelně chodili na hlídku ze své stanice ve Staré Červené Vodě. Podle svědectví Marie Prasekové, která pocházela z rodu Latzelů, jemuž až do roku 1945 patřil velkostatek se zámečkem v Dolní Červené Vodě, měli příslušníci finanční stráže klíče od brány jejich statku, aby si mohli přes dvůr krátit cestu na Johanku. Jeden z původních financů sloužil ve Staré Červené Vodě i po válce. Ze staré známosti pak majitelům velkostatku zjistil důvěrné informace týkající se jejich odsunu. Zánik Johanky přímo souvisel s odsunem původního německého obyvatelstva. Z politických a bezpečnostních důvodů nebylo povoleno dosídlení osady a její 180 let dlouhá existence se naplnila. Domy se staly nejprve cílem „zlatokopů“ a později byly rozebírány na tehdy nedostatkový stavební materiál. Dnes jejich ruiny zakrývá bujná vegetace, která pouze v zimních měsících vydává svědectví o jedné zapomenuté jesenické osadě, kterou ani jméno jako pohlazení nezachránilo od jejího zániku. Vzpomínkou na ni je tak jen jedna stará fotografie, která se nedávno objevila mezi sběrateli a díky vstřícnosti Lukáše Abta ji můžeme otisknout na stránkách Jesenického týdeníku.  
Pavel Macháček

Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 4.8 Počet: 8 Nejlepší: 5 Nejhorší: 4

Diskuze

Vybrané video

Chaos v Kontře pokus

Anketa

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2021 Zakopcem.cz