Skupina Tajná chuť se rozprostírá nejen na širokém pásmu hudebních žánrů, ale dokonce skoro po všech koutech České republiky. Na plakátech byli označení za jesenicko-pražsko-hodonínskou kapelu, v jejích řadách však působí i hudebnící z Nového Jičína a Litvínova. Jejich cesty se poprvé střetly právě v Praze, jelikož všichni členové kapely jsou studenty Ježkovy konzervatoře. V Kontře vystoupili jako kvarteto - housle, kytara, baskytara, bicí - avšak do jejich řad patří ještě saxofonista, který se nemohl zúčastnit. Taktéž elektronické efekty, které skupina využívá, nebyly přítomny, ale celkovému výkonu to nikterak neubíralo. Večer byl totiž především o velké zdatnosti a souladu vystupujících muzikantů a koneckonců i publika.
Tajná chuť začala hrát okolo osmé večerní. Bez jakéhokoliv většího představování a jiných okolků spustila první píseň. Tedy, mluvit o jejich formě jako o písňové by bylo značně nepřesné, jelikož již od samého začátku hrály v hudbě významnou úlohu improvizace. Během písní si nezřídka někdo z muzikantů vystřihnul sólo či nečekaně nadhodil motiv, na který začali ostatní pohotově improvizovat. Toto je na jazzových koncertech vždy velmi osvěžující - divák má totiž možnost sledovat, jak se melodie tvoří muzikantům přímo pod rukama. Jak jsem již předeslal v úvodu, když zašakatulkujeme hudbu Tajné chuti jako “jazz”, dostanem jen velmi nepřesný obrys toho, co se na pódiu odehrávalo. V Kontře zněly nejen jazzové improvizace, ale i funkové a rockové rytmy a prvky folku a lidové hudby (zvláště čtvrtá skladba, která, narozdíl od ostatních, obsahovala i zpěv, toto potvrdila). Pestrá a dynamická směs evokovala například norské všeuměly Jaga Jazzist či folk-jazzové Farmers Market a diváci oceňovali každou skladbu nadšeněji a nadšeněji. Ve druhé půli vystoupení se k Tajné chuti neočekávaně připojila i výtečná místní flétnistka Veronika Vlčková a zaimprovizovala si s nimi ve dvou skladbách. Jak se krátil čas do konce vystoupení, diváci a kapela reagovali čím dál tím spontánněji a atmosféra v Kontře byla tak příjemně klubová, jak se dalo. Po uklidňujícím přídavku zahraném již bez houslí se ovšem kapela musela nadobro odmlčet.
Koncert Tajné chuti předčil očekávání asi nejen mě, ale i valné většiny návštěvníků. Bylo by výborné je slyšet někdy v úplné sestavě, doplněné o saxofon a elektroniku. Snad se poštěstí, jelikož se ukázalo, že v Plíživé Kontře lze stále pořádat úspěsné klubové koncerty, které mají atmosféru. V příštích měsících bychom se několika takových údajně dočkat mohli, takže příznivci hudby - těště se! (jj)