Tehdejší Frývaldovsko mělo za sebou horké dny. Nejprve začali henleinovci napadat československé pohraničníky a četníky, zranění a mrtví byli na obou stranách. Po vyhlášení všeobecné mobilizace prchali členové freikorps do Německa a stejně jako ostatní sudetské oblasti byl Frývaldov a okolí obsazen prvorepublikovou armádou.
Československý stát dokázal mezi 23. a 28. zářím shromáždit 1 350 000 vojáků a byl připraven se bránit. Mobilizačního rozkazu neuposlechlo přes 120 tisíc mužů, z toho 100 tisíc německé národnosti, tedy dvě třetiny československých Němců. Nejvyšším představitelům státu bylo ovšem ze strany Velké Británie a Francie jasně naznačeno, že v případě napadení nacistickými vojsky nebudou tyto země plnit své spojenecké závazky a ponechají mladou demokracii v srdci Evropy jejímu osudu.
uvodnik = 30. září 1938 ráno se statisíce k boji odhodlaných Čechoslováků dověděly výsledek mnichovských jednání a začaly vyklízet pohraniční pevnosti, jejichž vybetonování spolklo v uplynulých třech letech téměř jedenáct miliard “tvrdých” československých korun. Bylo to první celonárodní trauma ve 20. století auž bylo v té době zaděláno na další. Na západ od našich hranic se k expanzi chystala Hitlerova Třetí říše, na východě se upevňovalo v kramflecích Stalinovo impérium. Svět ještě o skutečné podstatě a zrůdnosti fašismu ani bolševismu mnoho netušil.
Stejně jako naši předkové v osmatřicátém máme za sebou dvacetiletí tolik vzácné svobody. To, co je před námi, se zdá být nepoměrně optimističtější. Ekonomika roste, koruna sílí, supermarketů přibývá, několik dobře placených českých vojáků bojuje kdesi v dalekých krajích, doma i na hranicích je klid. Tak trochu jiná doba, chtělo by se říct.
V zákulisí světového dění lze však vyčíst vážné náznaky, že svět na jeho nejbližší pouti nemusí čekat světlá konzumní budoucnost. Mohou přijít problémy a nepříjemnosti, o nichž nikdo ze současníků nemá ani zdání. Žádný strom neroste až do nebe, ani ten ekonomický, a jak se zásoby ropy tenčí, zájem o ni ve všech mocenských centrech stoupá. Také v Gruzii jde o ropu. Zejména ekonomické dění posledních dnů v USA vynáší na povrch znepokojivé zprávy. V našich hlavních médiích je to jen jedno z mnoha témat, ale pokud se, třeba skrze internet, podíváte do Ameriky více zblízka, uvidíte a uslyšíte, že se tam začínají “dít věci”.
Prezident Masaryk na sklonku svého života pochyboval, zda bylo založení československého státu opravdu správným krokem. Státník a myslitel světového formátu, který po celý život rozjímal o sociálních otázkách, optimálním způsobu správy státu a mravních dimenzích života, se musel dívat na to, jak prvorepublikový veřejný život ovládlo politikaření, kšeftování a národní fangličkářství, jak se módou mezi tehdejšími vzdělanci stal kavárenský komunismus. Zmírnil i svůj dřívější ostře protikatolický postoj. Původně věřil, že se potomci Husa a Komenského dokáží vyvíjet v duchu spolupráce, nezávislosti a lidské slušnosti i bez Říma a jeho částečně středověkých dogmat.
Pokračování na str .2
Tak trochu jiná doba?
Pokračování z titulní strany
Ale po patnácti letech samostatnosti se zdálo, že jako celek své krajany přecenil. Až po Masarykově smrti, v době smrtelného ohrožení, tváří v tvář nacismu, se dokázal český národ semknout a pozvednout ze své malosti.
Ve srovnání s našimi předky z kterékoliv historické epochy žijeme v nebývalém blahobytu, máme svobodu slova i mlčení, víry i nevíry, přístup k neuvěřitelnému množství informací. Važme si toho. Nemarněme drahocenný čas žabomyšími spory, pachtěním se za okázalým přepychem, šťouráním se v soukromí takzvaných “celebrit”, planým nadáváním a dalšími zbytečnostmi. Abychom jednou, za pár let, až nám bude opravdu TĚŽKO, nemuseli litovat nevyužitého času a stydět se za sebe.