Občanům z Jesenicka se to přihodilo uplynulou sobotu odpoledne. Ono už od rána to vypadalo všelijak, v poledne slunce pálilo jak šílené, ale po patnácté hodině začalo být jisté, že se meteorologové nezmýlili. Po bouřce jsem se začal zajímat, zdali a jak tato atmosférická porucha narušila program osob nejrůznějšího věku a profesí. Některé odpovědi vyzněly vskutku zajímavě.
Jesenického starostu Petra Procházku počasí nemile nepřekvapilo. V neděli ráno totiž odjel do Itálie, v sobotu odpoledne si tedy balil zavazadlo. Bouřka naopak namíchla Emila Vodáka staršího, který zajišťoval jízdy horských kár Na Smrťáku nad Husovou ulicí v Jeseníku. “Z bezpečnostních důvodů jsem musel provoz zastavit, na blátě nelze zajistit stoprocentní funkčnost brzd,” vysvětlil muž v kšiltovce. Hromy, blesky a lijavec však nijak nevyvedly z míry šéfredaktora Jesenického týdeníku Miroslava Chovance, který při večerním telefonickém rozhovoru zářil spokojeností: “Vypravil jsem manželku Jarušku na cestu do zahraničí a odpoledne jsem vyrazil s kamarádem Patrikem Juchelkou a pejskem Moriskem (sotva čtyřicetikilový rhodeský ridgback - pozn. T. K.) na Zlatý chlum. Proč? Protože jsme se tak předem domluvili. Nám déšť nevadí, nejsme z cukru.” Bouřka však přímo namíchla Libuši Vodákovou, majitelku obchodu z Jeseníku, která po dlouhém přemlouvání usedla za volant horské káry a sama sjela ze svahu dolů. Její první řidičský pokus v životě sledovali manžel, syn i vnuk. “Kdyby nezačalo pršet, jezdím snad do noci,” usmívala se večer paní Libuše.
Při mojí otázce se hlasitě, byť poněkud křečovitě, smál také ředitel lázní Dolní Lipová Radim Hatlapatka. “Čtyři dny jsem rekultivoval pozemek, přesíval zeminu, upravoval svah a sázel semínka u naší chaty v Ptačím údolí. Když se v sobotu zatáhlo, řekl jsem si, že to přišlo jako na zavolanou, že nemusím zalévat. Uvařil jsem si kafe, sedl si pod stříšku a spokojeně sledoval, jak prší. Déšť se ale změnil v liják, který mi všechno spláchl do potoka a já můžu začít znova,” vylíčil těžký život zahradníka na úpatí Rychlebských hor Radim Hatlapatka. Bouřka se naopak zamlouvala paralympijské medailistce a gymnaziální pedagožce Marcele Mišunové, žijící v Lipové-lázních: “Naštěstí jsme zrovna byli se synem Míšou doma, dívali jsme se z okna, proto se nám to líbilo. Proboha, snad se něco nestalo?!?” Ne, nestalo se nic, tedy aspoň o ničem nevím, jen jesenický radní Radek Brnka v době příchodu bouřky sledoval na DVD americký životopisný snímek Letec. “Měl jsem strach, že mi do toho praští blesk, proto jsem všechno raději vypnul. Dokoukám se jindy,” odtajnil svůj filmový záměr prozíravý Brnka. Kantorovi na prázdninách Jiřímu Glabazňovi, jenž v sobotu pracoval na zvelebení svého domu, déšť a blesky nevadily. “Akorát se chvíli nedalo vyjíždět ven s kolečkem naplněným sutí,” vybavilo se panu učiteli. Podobný pocit vyjádřila ředitelka Vlastivědného muzea Jesenicka Veronika Rybová: “Měla jsem jet do Šumperka, pak jít na Šerák, ale kvůli lijáku jsme zůstali doma. Nakonec jsem to uvítala, protože jinak jsem pořád pryč.” “Bouřka mi nenarušila ani odpolední, ani večerní program, ale spánek. Jedna kobyla se nažrala mokré trávy, dostala koliku, a tak jsem v noci musela vyjet k naléhavému případu,” konstatovala v neděli dopoledne adolfovická veterinářka Zuzana Uhříková. A pak se jen řekne: Taková obyčejná červencová sobota.