Nová radnice v Jeseníku udělala první kroky kolem Katovny, které však lze s úspěchem označit za rozpačitě. Ve vztahu k problému i k veřejnosti. Podle informací místostarosty Jiřího Stani na tiskovce proběhlo jednání kolem osudu Katovny, kterého se zúčastnili zájemci o Katovnu. Teprve následně se novináři dozvěděli, že jednání se zúčastnili pouze vyzvané subjekty, a to pouze dvě neziskové organizace a dvě “metalové kapely”. Tato drobná nepoctivost, kdy se o veřejném problému jedná pouze s někým, kdo je vybrán podle neznámého klíče, není zrovna to nejlepší vykročení. Ale budiž, můžeme to připisovat nezkušenosti nového místostarosty Jiřího Stani.
Jména kapel, které by měly vyřešit problém pokleslé Katovny jsme se nedozvěděli, protože je místostarosta zapomněl. Stejně si nedovedu představit, jak by mladí metalisti dokázali řešit ekonomiku a provoz budovy, když jejich hlavní zájem leží někde úplně jinde. Přesto byli vyzváni a dostali možnost jednat. Stejně jako Hnutí Brontosaurus a jeseničtí šermíři. O výsledku jednání se novináři dozvěděli pouze toto: “Byl jsem velmi příjemně překvapen tím, že ze všech tří stran byla maximální snaha o nějaký kompromis, o nějaké řešení. Takže jsme se domluvili, že v tom budeme nějakým způsobem pokračovat. Tady v této aktivitě.”
Je to hodně nebo málo? Je to vhodná forma nebo není? Místostarosta z toho všeho měl velmi dobrý pocit. Na rozdíl od novinářů. Ti se zcela logicky zeptali, proč město nevyzve ke spolupráci celou veřejnost, kulturní i podnikatelskou. Kromě řečí o “osahávání problému” a “mapování” se dozvěděli z úst starosty, že by přišlo moc námětů a že je problém, s kým jednat. Ten ovšem bude vždy, když nikdo další neví, že někdo chce jednat. Navíc jakoby neexistovaly způsoby, jak veřejnost vyzvat ke spolupráci a jak potom náměty placenými úředníky zpracovat. Vynechávat veřejnost výše uvedeným způsobem hned od začátku je diplomaticky řečeno velmi nešťastné. Ale možná chceme všichni moc. Nebo málo?