Abychom vám mohli poskytovat služby sociálních sítí, používáme na tomto webu soubory cookie. Soubory cookie slouží k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

Ten umí to a ten zas tohle je kladem i v současné koronavirové pandemii

Kdo nemá nějakého koníčka, nebo nerad něco vyrábí, má v současné době s přísnými omezeními pohybu, scházení se se svými přáteli u piva, obrovskou smůlu. Neustálý atak televize a rádia přináší jen a jen samé poplašné zprávy o covidu-19, o počtu nakažených, o smrtnosti a přeplněných nemocnicích.

Bajza Jan

Ten umí to a ten zas tohle je kladem i v současné koronavirové pandemii

Kdo nemá nějakého koníčka, nebo nerad něco vyrábí, má v současné době s přísnými omezeními pohybu, scházení se se svými přáteli u piva, obrovskou smůlu. Neustálý atak televize a rádia přináší jen a jen samé poplašné zprávy o covidu-19, o počtu nakažených, o smrtnosti a přeplněných nemocnicích.

Bělá p.P. – Naštěstí však je většina lidí, kteří se dovedou nějak účelně zabavit. Mnozí se věnují zimnímu, hlavně běžeckému lyžařskému sportu, jiní se věnují pěším procházkám a při tom poznávají různá zákoutí našeho města a jeho blízkého okolí. Jedním z nich, který se ani chvíli nenudí a má stále co dělat je Jan Bajza z Bělé pod Pradědem. V průběhu svého života poznal několik profesí, které se mu v tomto nepříjemném období zcela hodí. Narodil se Domašově a vyučil se elektrikářem, přitom jeho snem bylo vždy dělat lesníka. Než se mu jeho sen splnil, urazil jeho život dlouhou cestu. Nejdříve nastoupil na základní vojenskou službu do Martina na Slovensku. Tam se oženil, a protože měl od dětství rád kreslení, fotografování a jiné umělecké činnosti, přihlásil se na Uměleckou průmyslovou školu do Bratislavy. Přijat však nebyl a tak mu opět nezbývalo nic jiného než přes Gymnázium vystudovat Střední průmyslovou školu, obor elektrikář. Nevyšel mu ani záměr pracovat v divadle jako rekvizitář. Několik let tedy pracoval u Elektrorozvodných závodů v Žilině, po tragickém pracovním úrazu svého kamaráda s elektřinou skončil a nastoupil k lesnímu závodu v Gaděrské dolině jako traktorista. Při zaměstnání udělal pak největší krok k splnění svého snu a dálkově vystudoval lesnickou školu v Liptovském Hrádku. Po smrti manželky se vrátil zpět do Domašova a přes různé dělnické profese se dopracoval až na funkci revírníka u Lesní správy Jeseník. A jaké výhody vnímá ze svého pestrého života? „Hodně jsem poznal. Poznal jsem mentalitu Slováků i Čechů při různých životních situacích. Poznal jsem tvrdou práci u elektrikářů, zato se nyní elektřiny nebojím a mezi mé výrobky, které vyrábím, jsou zejména lustry z parohů jelení či daňčí zvěře. Při manuální práci v lese jsem se opět velmi dobře seznámil s prací se dřevem, jakou má strukturu, barvu a tvrdost. To vše se mi dnes hodí při vyřezávání reliéfů do dřeva nebo paroží. To vše s tematickým zaměřením na přírodu a zvěř. Vyrábím i drobné šperky, opět ze dřeva nebo paroží. Přitom rád fotografuji a kreslím, takže náměty pro svá díla si předem připravuji. A učím také své vnuky manuální zručnosti v mé příruční dílně. Práce mám tolik, že ani několik covidů-19 mě v zásadě mentálně neohrozí.“
Ať se ti, Honzo, tedy i nadále daří a ať ti tvůj elán dlouho vydrží.
(JL)

Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 4.0 Počet: 2 Nejlepší: 5 Nejhorší: 3

Diskuze

Vybrané video

Chaos v Kontře pokus

Anketa

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2021 Zakopcem.cz