Tiskněte nové pohlednice
Když mi bylo 16 let, absolvoval jsem svou první placenou letní brigádu - v Priessnitzových léčebných lázních. Byť jsem dodneška ten typ člověka, kterého, vida jej u práce s lopatou, byste oním nástrojem chtěli spíš přerazit, vedoucí technického úseku usoudil, že se smetákem či hráběmi nenadělám mnoho škod a přidělil mi místo ve venkovní četě. Mým první ranním úkolem bylo zkontrolovat nepořádek na chodnících a v okolí lázeňských domů. Frekventovaná místa bylo potřeba zametat denně, jinam mohl člověk chodit jen párkrát do týdne. Během onoho léta jsem poznal lázně z krapet jiné stránky - pod okny Maryčky jsem zjišťoval, jaké ovoce měla ubytovaná omladina předcházející den k svačině, schody od Francouzského pramene k rodnému domu Vincenze Priessnitze jsem měl spočítané a časem jsem si pamatoval, ze kterého stromu padá kolik smetí a kam je třeba zajít přednostně. Myslel jsem si, že znám každý špinavý a nevzhledný kout lázní, jakkoli byl skrytý. Když jsem se lázněmi procházel minulou sobotu, došlo mi, že špinavé a nevzhledné kouty - jsou jaksi pryč.
Otevření lázeňské promenády a inhalatoria jsou nejen důkazem toho, že lázně v průběhu zhruba poslední dekády prodělávají důkladný face lift takřka na každém kroku, ale též dokladem toho, jak důležité je efektivně čerpat evropské peníze a nebát se domluvy přes hranice. Pacientů, jimž budou lázeňské pobyty hradit pojišťovny, bude pravděpodobně dále ubývat - a samotný věhlas vodoléčby a jméno nebožtíka Priessnitze
Dokončení na straně 4
Tiskněte nové pohlednice
Dokončení z titulní strany
na přilákání klientely nestačí. Pohled z vyhlídky nové promenády na horské hřebeny je dalším prvkem, při němž se koutky nejednoho nížinatého tvora roztáhnou k úsměvu. A přírodní inhalatorium - byť si troufám tvrdit, že ne všechny byliny byly tak vzrostlé a rozkvetlé, jak ještě mohou, působí již nyní tak relaxačně, až je z něj málem další procedura. Už aby se tiskly nové pohlednice, což?
Fungování prosperujících a přátelských lázní samozřejmě záleží na množství dalších aspektů, než jak moc potěší oko estéta. Pokud si ovšem položíme otázku, kam bychom v Jeseníku pozvali na procházku obchodního partnera z Německa, tetičku z Nymburka či děvče ze sousední třídy, pak jsou lázně čím dál tím vhodnějším, zajímavějším a příhodnějším místem. Místem, kterým se jesenický rodák může “pochlubit”, aniž by musel zacházet do větších detailů než je ukázat prstem. Bude-li aktivita soukromého subjektu, jakým Priessnitzovy léčebné lázně jsou, nadále prováděna s ohledem na veřejnost i klientelu a nezadrhne-li se komunikace a spolupráce s místní samosprávou, může být oněch pohlednic z lázní ještě víc. Taková prognóza mi dělá radost.