Plesnivé sýry a uzeniny pořádně vydrhli octem a solí, pak je potřeli olejem, aby vypadaly jako čerstvé a vrátili je zpět do prodejny. Klasický postup, nic nového pod sluncem. Jenže tentokrát se na to přišlo a je z toho pořádný malér. Prošlé uzeniny ale neprodávají jen u Juliuse Meinla. Před dvěma týdny jsem sobě zakoupil salám v jednom místním obchodě. Byl krájený a pečlivě zabalený v celofánu. Pro pořádek dodávám, že jsem si nezapomněl zkontrolovat datum balení i datum doporučené spotřeby; to dělám vždycky. Všechno bylo v naprostém pořádku. Žrát se však dala jen první tři kolečka. Zbytek salámu vykazoval značnou fyzickou únavu a smrděl jako bolavá noha. Chybička se vloudila. Podfuky na zákazníky nejsou novodobým jevem a nejsou ani specialitou těch zlých supermarketů. V menším či větším měřítku se děly a dějí prakticky všude; v obchodech, hospodách i noblesních restauracích. Vybavuje se mi historka, kterou mi vyprávěl jeden kamarád. Byl na svatební hostině v luxusním podniku a pln radostného vzrušení čekal, jakou lahůdku mu mistr kuchař předloží. Věru, byla to lahůdka. Jeden kousek masa tuhý jako kubánský režim, druhý kousek v pokročilém stádiu rozkladu. „Fakt jsem si báječně pošušňal. Zahrabal jsem to maso pod zatuchlou zeleninovou oblohu a dal si raději pivo,“ povzdychl si. Každý máme nějakou pozoruhodnou zkušenost. Pamatuji si, jak jsem coby začínající kuchtík chtěl vyhodit nazelenalý gothajský salám. Mistrová mě tehdy seřvala jako sousedovic čokla: „Co to děláš?! Ať tě to ani nenapadne! To zelený vokrájej, zbytek se dá do šunkafleků!!“ A zavánějící maso? Nu ano, pomohl starý známý trik se solí a octem. Co oko nevidí, srdce nebolí. A jestliže se přidá aromatické koření, tak ani čichový orgán a chuťové buňky nemusejí trpět. Tedy, jak kdy. Hotová muka pak ovšem můžete prožít na útočišti sténajících... Odborníci radí, abychom navštěvovali pouze restaurace, jejichž kuchyni zdobí nějaký proslulý kuchař. Machr, o němž se vykládají hotové legendy. Takový člověk si prý svou pověst hlídá jako oko v hlavě. Něco na tom je. Zažil jsem ale machra, který si při krájení knedlíků olizoval prsty a při vydávání pokrmů smrkal do ohřívací vany. A čurat chodil do kanálku za kotlem na polívku. Vařil ovšem božsky. Odborníci rovněž radí, abychom kupovali pouze originálně balené potraviny s vyznačeným datem spotřeby. Jsem asi jelito, ale často ono kýžené datum nemohu objevit. Pátrám, hledám, bádám, dumám, nevidím... A když najdu, nerozluštím. Ptáte se, jestli mám pro vás nějakou univerzální radu? Ano, mám. Udělejte si zásoby sena na zimu....
V minulém článku jsem se zmínil o opeřeném Tyrannosaurovi. Nechci, aby to vypadalo, že každý svůj článek hodlám uzavřít nějakým divem prasvěta, ale nemohu si pomoci, musím se podělit o další zajímavost. Dočetl jsem se totiž, že někteří pterosauři měli rozpětí křídel větší než stíhačka F-15. Umíte si představit, že by vám nad hlavami kroužili ještěři s rozpětím křídel kolem čtrnácti metrů? Naprosto neuvěřitelné. Věčná škoda, že matka příroda smetla dinosaury z povrchu zemského. Vydržela to s nimi nějakých 150 milionů let. Jak dlouho to vydrží s námi? Druh Homo sapiens má za sebou pouhých padesát tisíc let existence a skoro to vypadá, že stojí na pokraji záhuby. A ještě navíc se cpe plesnivými salámy. K čertu s lidmi, přivítejte potkany...