Pravidelný uživatel uvedené trasy si nejspíš všiml, že v případě vlhka mění povrch hliněného chodníku svou konzistenci. Je-li sucho, vše se zdá v pořádku. Opak nastává, panuje-li několik dnů deštivé počasí, případně přepadne-li Jesenicko pořádný liják. To se “Úřednická” mění v “Bahenní”.
Na počátku popisované cestičky u mostu si přečteme upozornění, že chodník se v zimě neudržuje. Troufám si tvrdit, že poskytnutá informace je neúplná. On se totiž neudržuje ani ve zbývajících ročních obdobích. Výjimečné péče se dočká pouze tehdy, propadne-li se kousek chodníku. V tom případě se na postižené místo naveze štěrk.
Rozbahněná “Úřednická” klade na chodce (nikoliv pouze na nemilované úředníky) a jejich uvažování značné nároky. Jak projít, a přitom si nezlikvidovat botky a kalhoty. Chodníku se sice lze vyhnout, v tom případě se ale plánovaný pěší přesun dost prodlouží. Je také možné si v tašce nosit holínky, které by trasu přes jesenická blata zvládly perfektně. Po zdolání kritického úseku si mohou ženy i muži nazout své elegantní botičky a špinavé gumáky přehodit přes rameno. Lidé ovšem zvolili jiný postup. Ač se zdá, že chodník, z jedné strany ohraničený řekou, z druhé prudkým svahem, nelze rozšířit, chodci se trpělivě natlačují na svah, čímž ho udusávají a dostávají na úroveň pěšiny. Zase jedno vítězství lidského ducha nad nezničitelnou hmotou.
Rozbahněná “Úřednická” klade vysoké nároky zejména na osoby tlačící kočárek s malými dětmi. Maminky používající tuto trasu jsou už poučené, kterak správně najíždět do svahu. Hrome, ty ženské ale musejí mít v rukou pořádnou páru. Nechtěl bych od nich jednu chytit. Zatím od nich slyším, bohudík, pouze mumlání o těch ... Však vy víte o kom. Přesně tak to vypadalo uplynulou sobotu, kdy Jeseník zasáhla pořádná průtrž mračen, a z “Úřednické” se opět stala “Bahenní”. Mazlavé bláto a kaluže v hojné míře.
Škoda, že neschopnost udržovat frekventovaný chodník nedokážeme aspoň nějak využít. Což třeba na obou koncích stezky zřídit půjčovnu vysokých rybářských bot? Město by něco vydělalo a ještě by vzniklo několik pracovních míst. Chodník by také mohl sloužit jako přístup k zcela novému bahennímu balneocentru, které lázeňský Jeseník dosud postrádá. Priessnitz zavedl chůzi naboso v rose, my zase v blátě. Ťapkalo by se nám jedna báseň. A veřejné sprchy, které by člověk musel po kúře použít, by rovněž hodily nějakou kačku.
Ale konec legrace. Mám dojem, že jsem se v nějakých materiálech dočetl o chvályhodném úmyslu vedení města kritizovanou pěšinu rekonstruovat. Schválení a realizace projektu však budou nějaký čas trvat. Do té doby si budeme hrát na bahníky? Je nepředstavitelná myšlenka, že do rekonstrukce bude chodník prostě udržován, ať chůze po něm neznečistí vše, co má člověk na nohou? Před nadcházejícím vrcholem lázeňské a turistické sezóny, kterou jsme před měsícem tak velkolepě otevřeli, by to byl počin víc než záslužný.