“Klasiku tu máme, metal tu bývá, elektronika je na vzestupu, jazz a folk tu člověk slyší, i hvězda občas přijede... ale copak mladé, neznámé, talentované, rockové, popové i punkové spolky?” Něco takového si pravděpodobně řekli organizátoři ContraMINIfestu, akce, jejíž premiéra se uskutečnila minulou sobotu. Skeptikům, kteří před akcí tvrdili, že Plíživá Kontra je na akci takovéhoto typu a formátu lehce poddimenzovaná, bylo na místě nutno dát v některých ohledech za pravdu. Z prostorového hlediska se toho v Plíživé Kontře moc vymýšlet nedá a místy v ní panoval skutečně až nepříjemný nával, fyzicky znemožňující vizuální zážitek z koncertu a znesnadňující ten sluchový. Na druhou stranu - každá mince má dvě strany a pokud bereme návštěvnost jako jedno z kritérií úspěchu akce, ContraMINIfest si rozhodně ostudu netrhl, spíše naopak. Plusem akce byl také (na poměry Plíživé Kontry) vcelku kvalitní zvuk a videoprojekce, která sice sestávala z pouhých slidů fotografií kapel, ale je zde naděje, že příště bude její potenciál využit více.
Jako obstojně zvolenou lze hodnotit i sestavu kapel. Jeseničtí Not Gravit(d) jsou na místní scéně již etablovaným spolkem a jejich postupně nabytá sebejistota je na živém projevu příjemně znát. Fanoušky potěšil i nový materiál, jenž kapela ve svém setu prezentovala. Takřka po roce se na jednom pódiu potkali Not Gravit(d) spolu se Zbubaky, údernou, leč veselou partou, jejíž tvorba ze všeho nejvíce připomíná značně punkující crossover. I oni se vytáhli s materiálem, který ještě jesenické publikum nemělo možnost slyšet - a i v jejich případě byl přijat vřele. K úspěchu Zbubaky kromě zdařilé hudby přispívá zajisté i vynalézavost patrná v jejich sarkastických a absurdních textech a bezpochyby též zdravě nadsazené showmanství zpěváka říkajícího si Wiktor. Soustem, které se možná nejvíce zadrhávalo v krku, byla úspěšná šumperská emo punková parta zvící se Koblížci. Parta mladých kluků se záměrně potřeštěnou vizáží z učebnice “Kýč pro 21. století” sice leckoho zaujala svou bezprostředností a nevázaností, která však měla tendence sklouzávat k přehnané exaltovanosti a afektu. Svižné skladby sice nepostrádaly určitou dynamiku, nicméně poměrně jednotvárný mustr, dle nějž jsou skládány, neumožňuje zatím kapele překonat hranice rozjeté “party” kapely. Je-li právě to však její koncepcí, pak to dělá na výbornou. Se ctí však večer uzavřela brněnská Prasklá struna, kterážto se sice prezentuje vcelku normálním a z řady příliš nevybočujícím “bigbítem” v duchu české rockové tradice, nicméně oproti rádiem protěžovaných spolků z nich ještě nezmizela ona elementární rocková dravost, neučesanost a upřímnost. Potěšil i lehce patrné grungeové ozvuky a konzistentní celkový projev.
První ročník ContraMINIfestu lze hodnotit jako divácky úspěšný a v ostatních faktorech minimálně obstojný. Doufejme, že organizátory úspěch nabudil k dalšímu plánování a ContraMINIfest se stane pravidelným rockovým majákem svítím v podzimním kulturním kalendáři. Neb muziky, a zejména té kvalitní a poslouchatelné, není nikdy dost.