V pátek 25. ledna přivítal klub Plíživá Kontra mladého cestovatele Sebastiana Praxe, který bezprostředním způsobem představil své sedmitýdenní putování po severoindických státech a Nepálu. Cestoval za poznáním, dobrodružstvím i osvícením, návštěvníky nasytil množstvím zážitků i zajímavostí a se zájemci na závěr dokonce meditoval, což pódium klubu již dlouho nezažilo.
Sebastian Prax dorazil do Plíživé Kontry na pozvání jesenického rodáka Vítka Dvořáka, který v klubu na podzim loňského roku přednášel o svém cestování po Norsku. Oba dva mají společného především to, že cestují za nízké náklady, nalehko a spontánnosti zážitků dávají přednost před puntičkářským cestovním itinerářem. Sebastian Prax, jinak také student Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, nejdříve stručně představil, jak se k cestování dostal - od prvního autostopu směrem na Moravu až po život ve španělské komunitě založené “hipíky” z Rainbow Family. Ostatně, Sebastian sám sebe za “hipíka” označil - s nadsázkou i hrdostí zároveň.
V podhůří Himalájí i horách samotných strávil Sebastian sedm týdnů, během kterých navštívil severoindické státy Himáčalpradéš, Uttrákhand, Bihár a taktéž sousední Nepál. Jeho vyprávění, doplněné o řadu fotografií a videoukázek, bylo barvitým a vtipným, přesto však konzistentním líčením řady zážitků, jež mu cestování přineslo. Namísto přemíry místopisných a historických informací se soustředil spíše na osobní prožitky, zachycení génia loci, kultury a mentality. Důležitou součástí jeho cesty bylo setkávání s různými lidmi, neřkuli “postavičkami” - od indických bábú, “svatých mužů” žijících poněkud poustevnickým způsobem, rapujících motorkářů, krotitelů hadů či cizinců, z nichž mnozí navštěvují Indii a Nepál právě kvůli duchovním zážitkům a částečnému oproštění se od západního způsobu života. To byl částečně i Praxův případ - meditoval v Bódghaji pod stromem, kde údajně dosáhl Buddha osvícení, navštívil dalajlámův chrám a strávil tam tři dny na přednáškách a své duchovní základy promítnul i do své cestovatelské filozofie, s níž návštěvníky ve střípcích, avšak nenásilně seznamoval.
Bylo by však mylné říci, že se jednalo o “buddhistickou” přednášku - její osvěžující páteří byly právě skvělé historky - ať už z cesty po jedné z nejvýše položených silnic na světě, desetidenního putování na pronajaté motorce bez řidičáku, výpravy za padající krosnou do údolí ve třítisícové nadmořské výšce či nesčetných hudebních jamů v hostelech, čajovnách i slumech. Dvouhodinová přednáška tak zanechala v návštěvnících jednoznačně pozitivní dojem. Někteří z nich si dokonce na samý závěr večera na Sebastianovu výzvu zameditovali na pódiu Plíživé Kontry za doprovodu akustické kytary. Popravdě řečeno jsem to moc nechápal - existují podle mě vhodnější prostory k meditaci než Plíživá Kontra v pátek večer, například stanice metra Můstek za dopravní špičky. Nespokojených tváří jsem si však nevšiml - tak nezbývá než Sebastianovi poděkovat a popřát mnoho zdaru na dalších cestách, ať již jej zavedou kamkoli.
(jj)
/Zveřejněno JT č.4 dne 29.01.2019/
Diskuze