Vidnava - Víte, že byl o pouti Karla Hynka Máchy z Prahy na Sněžku natočen celovečerní film “Pouť krkonošská”? Ne? Tak to je škoda, protože jeho hodnota je rozhodně vyšší než polovina toho, co se dnes dostává do kin. Jedním z protagonistů obnoveného putování českou krajinou po stopách legendárního českého básníka, které se poprvé uskutečnilo v roce 2005, byl také Vladimír Drábek. Tento poutník, který pěšky navštívil Santiago de Compostella i Řím, svou rozevlátou hřívou bílých vlasů připomíná posledního mohykána ze starých časů bolševika, kdy tisíce mladých lidí vyrážely každý pátek s “usárnou a žracákem” do svobodného světa přírody. Časy se však změnily a potkat dnes na skutečného trampa, který si vaří na ohni a spí pod širákem, je asi tak pravděpodobné jako natrefit v Jeseníkách na yettiho. V pátek 22. dubna Vladimír Drábek zavítal do Vidnavy. Nebylo to poprvé. Už před čtyřmi lety zde otevíral výstavu, neboť v Praze vede skupinu nadšenců, jimž sice sudičky daly do vínku výtvarné nadání, ale zároveň i nějaký fyzický nebo psychický handicap. Společně se věnují umění art brut. Od té doby ho pojí přátelství s pedagogy vidnavské ZUŠ a s předsedkyní městské kulturní komise Bronislavou Mrvovou. Na květen tohoto roku si spolu domluvili další výstavu v Galerii Jednota a v rámci návštěvy Vladimíra Drábka ve Vidnavě spojené s její přípravou se našel prostor i na přednášku “Velké Máchovské putování” o cestě ze světa uspěchané civilizace do míst, která Karla Hynka Máchu inspirovala k napsání Máje. V ruinách Kokořína nebo Bezdězu se sice už spát nedá, ale jinak účastníci každoročních poutí věrně kopírují kroky velkého českého básníka. Vladimír Drábek vyprávěl účastníkům besedy o Karlu Hynku Máchovi, o zážitcích z pouti i o natáčení filmu. Svá slova prokládal snímky krásné české přírody a na devadesát minut umožnil všem přítomným zapomenout na zvyšující se ceny benzínu a chleba. Byl to krásný večer, jichž je dnes potřeba daleko více než kdy jindy.
(pm)
Diskuze