Spisovatel, dramatik, učitel, lyžař, kreslíř i poslanec, tím vším byl Viktor Emanuel Heeger, který se narodil v dubnu 1858 v Cukmantlu (dnes Zlaté Hory).
Otec Moritz pracoval jako lesní geometr a vypěstoval v malém Viktorovi silný vztah k přírodě. Již roku 1864 však zemřel, načež se celá rodina přestěhovala do Opavy, kde Viktor nastoupil do školy. Do rodného kraje, který tolik miloval, se ale pravidelně vracel – každé prázdniny trávil v Heřmanovicích u svého strýce Julia Schulze, rovněž lesníka. Malý Viktor rád vysedával o večerech na horských chatách, kde naslouchal tajemným vyprávěním lesních dělníků. Osvojil si tak svérázný místní dialekt, což později bohatě využil ve své literární tvorbě. Po studiích získal místo učitele ve Velkých Heralticích, záhy byl přeložen do Bruntálu, kde se stal významným kulturním činitelem – psal články, eseje i básně, zabýval se regionálním folklorem, angažoval se ve společenském životě. Na sklonku 80. let propadl novince řečené ski. Lyžovat se nejprve učil v zahradě bruntálského zámku, později stál u zrodu Moravskoslezského spolku lyžařů. V roce 1892 mu zemřela manželka Theresa i dcerka, on sám se kvůli nevyléčitelnému zánětu hrtanu musel vzdát kariéry kantora. Odjel do Brna, kde se začal politicky angažovat. V roce 1897 byl za německou nacionální stranu dokonce zvolen poslancem Říšského sněmu, na jehož půdě aktivně zastupoval volební obvod Frývaldov – Bruntál – Krnov – Město Albrechtice – Horní Benešov. Po třech letech však mandát složil a raději se začal znovu plně věnovat literární činnosti, vlastivědnému bádání a osvětě. Roku 1909 se usadil v Opavě. Jeho srdečním místem se stal Rejvíz, kde spolu s tamním osvíceným farářem Jeronýmem Pavlíkem založil úspěšnou divadelní scénu (Heegerovy hry inspirované životem jesenických horalů se hrály i ve Vídni!). Za války navštěvoval v lazaretech raněné vojáky, kterým nosil malé dárky. Vznik ČSR vnímal tento německý vlastenec jako tragédii. Po smrti své druhé ženy Berty v roce 1920 se přestěhoval do domu zvaného Koppenhaus v Gräfenbergu, kde se oženil potřetí, a to s vnučkou V. Priessnitze Zdenkou. Rybařil, lovil, přispíval do opavského Deutsche Post svými břitkými příspěvky, psal povídky, přijímal vzácné návštěvy a užíval podzimu života. Na své 70. narozeniny obdržel nespočet darů a některá města jeho jménem nazvala ulice. Roku 1934 přesídlil opět do Opavy, kde o rok později, 5. srpna, zemřel na selhání srdce. Zatímco nádherná pamětní deska, umístěná na jeho rodném domě v roce 1936, byla po válce zničena, pískovcový náhrobek z dílny sochaře Engelberta Kapse odolal barbarskému ničení a zdobí místo Heegerova posledního odpočinku dodnes. Na tohoto výjimečného muže, jehož tvorbou skrz naskrz prostupuje láska k rodným Jeseníkům a který platil za výtečného a skromného člověka se smyslem pro humor i pevnými morálními zásadami, upomíná dnes Heegerova vyhlídka, kterou najdete po levé straně stezky vedoucí z Petrových bud na Biskupskou kupu.
Matěj Matela, Vlastivědné muzeum Jesenicka, p.o.
/Zveřejněno v JT č.36 dne 11.09.2018/
Diskuze