Abychom vám mohli poskytovat služby sociálních sítí, používáme na tomto webu soubory cookie. Soubory cookie slouží k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie.

Výchovné facky a zrádné sloupy...

Prý na náměstí spatřila svou drahou šestnáctiletou vnučku, kterak se prochází s jakýmsi luzným mládencem. Mladý pár se držel za ruce a bylo zjevné, že k sobě cítí něco více, než jen pouhé přátelství. Zmíněnou dámu to ovšem převelice pohoršilo. Znáte to, někdy jsou babičky úzkoprsejší než vlastní matka či otec. Počestnost vnuček jim velmi leží na srdci. A tak se milá dáma vydala zjednat pořádek. Přicupitala k zamilované dvojici a zle dívence vyčinila. Nezapomněla se přitom zmínit, že takové necudné chování přísluší jen lehkým děvám a že v šestnácti je dívka příliš mladá na to, aby se po městě tahala s chlapama. Své kázání pak uzavřela pořádnou fackou. To si ovšem vnučka nenechala líbit. Ne, nebojte se, tu facku
Slovan bude zakonzervován
Prý na náměstí spatřila svou drahou šestnáctiletou vnučku, kterak se prochází s jakýmsi luzným mládencem. Mladý pár se držel za ruce a bylo zjevné, že k sobě cítí něco více, než jen pouhé přátelství. Zmíněnou dámu to ovšem převelice pohoršilo. Znáte to, někdy jsou babičky úzkoprsejší než vlastní matka či otec. Počestnost vnuček jim velmi leží na srdci. A tak se milá dáma vydala zjednat pořádek. Přicupitala k zamilované dvojici a zle dívence vyčinila. Nezapomněla se přitom zmínit, že takové necudné chování přísluší jen lehkým děvám a že v šestnácti je dívka příliš mladá na to, aby se po městě tahala s chlapama. Své kázání pak uzavřela pořádnou fackou. To si ovšem vnučka nenechala líbit. Ne, nebojte se, tu facku jí nevrátila. Jen dala svou babičku k soudu. Možná je to krapítek netradiční způsob, jak vyřešit víceméně rodinný spor, ale na straně druhé, rozdávání výchovných facek na veřejnosti, a zejména pak před milovanou bytostí, také není zrovna ideální forma rodinné komunikace. Berme to jako varování pro všechny babičky. Vnoučatům rozdávejte jen bonbóny, na facky jsou tu otcové. I když, říkejte to starším lidem, kteří ten dnešní svět někdy jen obtížně chápou. Ostatně, bylo to tak vždycky. V určitém věku přichází na člověka jakási nostalgie, má pocit, že v dobách jeho mládí bylo všechno jednodušší, lidé se k sobě chovali lépe a nebyli tak sobečtí, nevychovaní a vulgární jako dnes. A dokázali si více vážit věcí. A měli úctu ke stáří. Kolikrát jsem už tohle slyšel. Tráva byla zelenější, slunce jasnější, sníh bělejší, noci kouzelnější... a hlavně, člověk nebyl tak zoufale sám. Je spousta starých lidí, kteří se cítí být až děsivě sami. Děti se rozprchly a mnozí přátelé zmizeli v zákrutách času. Ale to jsem asi trochu odbočil...
Když už jsme u těch poučných historek... vyprávěl mi jeden můj kamarád, jak se nevyplatí při couvání nedbat na varovné výkřiky spolujezdců. Prý se společně s přáteli jeli podívat do Lipové na nějakou chatu, kde by chtěli v budoucnosti uspořádat oslavu narozenin. Podotýkám, že kamarádův vůz je pouze třídveřový, tudíž se dozadu musíte nasoukat přes přední sedadla. Nuže tedy jeli a spolujezdci navigovali. Kousek za Lipovou najednou vykřikli: „Tady doleva!“ Fajn, odbočil tedy doleva. A najednou stáli u pošty. „Tady nestůj, jeď dál!“ volali navigátoři. Fajn, začal tedy couvat: „Otáčel jsem hlavou sem a tam a sledoval, jestli náhodou nepřijíždí auto z hlavní, na kterou jsem couval. Zleva nic, zprava taky nic. A najednou kdosi řekl – bacha... sloup! Žádný sloup jsem ale neviděl, tak jsem remcala poslal do háje. Jenže byl neodbytný a pořád křičel cosi o sloupu. To už mě naštvalo. Dost nepříjemně jsem mu řekl, ať drží laskavě hubu a uvolnil jsem spojku. Prásk! Třísk! Rána jako z děla! Vůbec jsem nevěděl, co se to sakra děje. Dalo by se to přirovnat k situaci, kdy jdeš prázdnou místností a najednou vrazíš do stolu,“ vyprávěl kamarád a tvář měl v tu chvíli lehce pobledlou. „Všichni vzadu hystericky řvali, tak jsem raději vystoupil a šel to obhlédnout. Přešlapoval jsem u auta, odhadoval škodu a najednou jsem si všiml, že mí spolujezdci buší pěstmi do oken a ječí – Máco, otevři nám, my tu nechceme uhořet!! Tak jsem otevřel dveře a nevzrušeně jim říkám – klídek, pohoda, motor je vepředu.“ Pravda, v ten den nikdo neuhořel, motor byl opravdu vepředu. Nicméně, až někdy při couvání uslyšíte výkřik „bacha, sloup!“, tak raději poslechněte a dupněte na brzdu. Ono se to vážně vyplatí....
Jak se vám líbil článek? Hodnocení: 5.0 Počet: 1 Nejlepší: 5 Nejhorší: 5

Diskuze

Vybrané video

Chaos v Kontře pokus

Anketa

ZŮSTAŇTE VE SPOJENÍ

POSLEDNÍ ČLÁNKY

POSLEDNÍ TWEETY

© 2022 Zakopcem.cz