Snaha komunistů dostat se zpět do nejvyšší politiky a do významných funkcí je velmi podobná. Na celostátní úrovni to dnes už nikoho z tzv.politiků nepřekvapuje, přestože ideologie této strany se od svého počátku až do dnešních dnů koupe v krvi, neštěstí a zkáze. Musím se přiznat, že nechápu řadové členy ČSSD, která má v názvu demokratická. Její nový předseda zavelí, že teď budeme s komunisty kamarádit, protože nám umožní vládnout, a ani jeden z členů ČSSD se neohradí, že s tím nesouhlasí. A to prosím platí usnesení bohumínského sjezdu, který jakoukoliv spolupráci s komunisty zavrhuje. O lidovcích si můžeme myslet cokoliv, ale podobný pokus o spolupráci s komunisty členská základna rázně utnula.
Komunální politika podle mého názoru není o politických stranách a politikaření, protože neurčuje směr a zákony společnosti. Je pouze o lidech, kteří se buď chtějí domluvit a něco vytvořit, změnit k lepšímu nebo zničit. I zde se však uplatňuje stádní princip známý z té velké “politiky”, kdy šéf zavelí, a ovce (chcete-li ovečky) hlasují . Navzdory zdravému rozumu, navzdory obecnému zájmu. Letošní volby více než jiné mohou napomoci tomu, aby se do zastupitelstev dostali lidé nejen podle stranického klíče, ale i podle svých lidských kvalit. Jsou lidé, kteří již dokázali, že dokáží a na své cestě za prebendami udělali tolik názorových veletočů, že je z toho blujno. Jsou poschovávaní a zamaskovaní v různých volebních stranách pod různými názvy, aby voliče zmátli. Vyšli z komunistického funkcionářského lůna, ale dnes se tváři jako pravičáci, mírotvorci, pacifisté a lidumilové. Jejich jména a jejich činy je však prozrazují. Po roce 1989 se schovali v ekonomické sféře, kde se dobře zaopatřili. Dnes už opět touží po politických funkcích, potažmo po dalších bezpracných penězích a moci. Zdá se, že 16 let je ta správná doba pro zapomnění.
Ale jsou ještě lidé, kterým vadí nepořádek a výsledky “práce” těch prvních. A letos poprvé ve větší míře se v Jeseníku do politiky pouštějí i ti druzí, za které mluví jejich dosavadní slušnost a náplň života, snaha měnit své okolí nikoliv k obrazu svému a své peněženky, ale ke slušnějším podmínkám žití ve své obci. Je jen na voličích, co si přejí více, ale volební systém jim nahrává k tomu, aby volili osobnosti. Neměli by však podceňovat onu komunistickou vytrvalost. Nemusela by se vyplatit.
Oč je to jednodušší s výše zmiňovanou sochou. Je z kamene a nepřestane znázorňovat sovětského vojáka, který přinesl svobodu jen proto, aby ji zase na dlouho vzal. V režii ideologie, která sice neumí proměňovat kámen či poroučet větru dešti, ale na lidech se podepsala snad na věky věků.