Jak si splnit životní sen. Místo veterinářky ředitelkou MŠ. Zdenka Rybová vybudovala malou ZOO. Každodenní práce a tolerantní sousedé.
Velká Kraš - Z Hukovic, které jsou místní částí Velké Kraše, vyjížděly kdysi vlaky do Nisy a později alespoň do Vidnavy. V ulici pod nádražím návštěvníky této obce přivítají pusté tovární objekty, které bývaly pobočným závodem n. p. Gala. Ženy z širokého okolí zde několik desítek let šily nákupní tašky a jiné kožené zboží. Podobně jako železnice však nepřežil změny, které odstartovala Sametová revoluce. Nedostatek pracovních příležitostí způsobil odchod mladých obyvatel obce a nedaleká vyhlášená hospoda má na dveřích cedulku zavřeno. Do obrazu zdevastovaného pohraničí však nezapadá velký upravený pozemek naproti uzavřené továrně. Je na něm spousta přístřešků a výběhů pro různá zvířata od pávů po klokany. Kde se tato malá ZOO ve Velké Kraši vzala, se Jesenický týdeník zajel zeptat do mateřské školy tamní ředitelky Zdenky Rybové, protože právě ona byla a je hybnou duší celého projektu.
JT Kdy jste dostala nápad, že byste něco takového mohla udělat?
Už od první třídy jsem měla sen, že se stanu veterinářkou a budu pracovat v ZOO. S touto vizí jsem také nastoupila na Gymnázium v Jeseníku, abych mohla dále pokračovat na Vysoké škole veterinární v Brně. Bohužel v maturitním ročníku, nebo spíše bohudík, mi mateřské pudy změnily životní dráhu. Stala jsem se postupně mámou čtyř dětí. V březnu 2002 jsem vykonávala tři měsíce v MŠ zástup za nemocnou ředitelku, a protože byla šance zůstat napořád, dodělala jsem si další maturitu z pedagogických věd a poté i magisterské vzdělání. Že jsem se nestala veterinářkou, ale učitelkou v MŠ, vůbec nevadí. Kdo má velké srdce, vleze se mu tam celý svět. V dopoledních hodinách se pomazlím s dětmi a v odpoledních se zabývám zvířátky. Jestli někdo neví, co znamená slovo nuda, tak jsem to já.
JT Jaké měla původní využití plocha, kde se dnes nachází areál se zvířaty?
Byla to jen obrovská louka u přilehlé budovy pohostinství. Pouhé sekání trávy zabralo spoustu času. Plány jako vybudovat zde tenisový kurt apod. jsem zavrhla už na začátku. S demografickým vývojem jsem předběhla čas. Že ubude ve vesnici obyvatelstva, a nejen kurt zůstane nevyužívaný, jsem tušila již před lety. Tak jsem se rozhodla mít svou „mini-ZOO“ a splnit si svůj sen. Ten mi pomohl zrealizovat, a to nejen finančně, můj manžel. Stavěl s kamarády, i s mým tatínkem všechny boudičky a přístřešky. Také jsem měla ohromné štěstí na tolerantní sousedy – víte, jak umí křičet páv?
JT Co bylo na tom všem nejkomplikovanější?
Největší úskalí byli a jsou predátoři. V lesích kolem nás žije psík mývalovitý a lišky. O první nandy a pávy jsem díky nim přišla. Většinu zvířat raději na noc zavírám. Ráno vstávám brzy, abych je pustila, nakrmila a přišla včas do práce. Preferuji velké výběhy, aby se zvířata cítila volněji. Proto mám i relativně málo druhů.
JT Které zvíře se v ZOO objevilo jako první?
Moje první zvíře byla holandská kozička. Tu mám ještě v současné době ve větším stádečku. Pak postupně přibývaly další druhy, takže dnes jsou v ZOO klokani Bennetovi, pštrosy Emu, nandu pampový, lama alpaka a různé druhy okrasné kurovité i vodní drůbeže od pávů po kachničky mandarinské. Jinak členy naší domácnosti jsou také psi a kočky, máme i akvarijní rybičky a párek papoušků. Prostě povedlo se mi s pomocí blízkých dokázat to, o čem jsem snila a těší mě, že to přináší radost i těm, kteří do Velké Kraše třeba jen „zabloudí“.
JT Děkuji za rozhovor.
(pm)
Diskuze