ŽIVOT NA OLEŠNICI

Zlaté Hory -  Covid v uplynulých dvou letech dramaticky zasáhl do života mnoha obyvatel. Vedle řady negativních projevů, měl však i některé pozitivní stránky. Díky “lockdownu” a změně životních priorit se řada lidí mohla věnovat činnostem, na které jim dosud nezbýval čas. Rodačka z Ondřejovic Mgr.et Bc. Evelína Hametová se po 30 letech vrátila do rodného kraje a začala objevovat jeho zapomenutou minulost. Tisíce hodin mravenčí práce, stovky mailů s univerzitami, knihovnami, muzei a několika málo potomky pamětníků, stejně jako desítky přečtených knih našly své vyznění ve výstavě “Život na Olešnici”, která přibližuje vývoj osídlení, vznik průmyslu a každodenní život lidí na dnešní polské straně říčky Olešnice mezi lety 1720-1930. Za více jak dvě století prošlo pohraniční údolí pozoruhodným vývojem a třebaže z jeho bývalé slávy jsou dnes jen skrovné zbytky, přiblížené stavební nákresy, dobové pohlednice nebo výrobky místních firem poskytují svědectví o tom, že “zapomenuté” pohraničí skutečně žilo.  “Zdejší papírna, která byla založena v roce 1720, byla dokonce příčinou úpravy státní hranice ve prospěch Pruska po válce mezi císařovnou Marií Terezií a králem Fridrichem II. Na rozdíl od obvyklého postupu nerespektovala hranice ondřejovického panství a byla spolu s tehdejší osadou Schönwalde začleněna do Pruska, neboť do dvorské kanceláře uzurpátora slezských území monarchie dodávala kvalitní papír s filigránem,”  přibližuje jeden ze střípků podivuhodné mozaiky osídlení Olešnice Evelína Hametová a pokračuje:  “Tato územní změna měla velký vliv i na život zdejších obyvatel, kteří byli farníky ondřejovické farnosti a k bohoslužbám chodili do kostela v Ondřejovicích. Po úpravě hranic připadli do farnosti ve vzdáleném Jarnołtówku (Arnoldsdorf) a usilovali o výstavbu vlastního kostela. Vedle papírny stála na pravém břehu Olešnice bělírna a barvírna plátna s vlastní elektrárnou, vodní a posléze parní pila Rudzinských a drátovna. Přesně na hranici (katastrálně ale na území Ondřejovic) stál mlýn, z něhož se později stal dvojitý hamr využívaný železárnami v Javorné, dále pak na pruské straně následovala pila Malich&Adolf, hydroelektrárna, dvě výletní restaurace, schönwaldská škola, obchod nebo kadeřnictví. Z většiny těchto staveb se však do dnešních dní dochovaly pouhé ruiny.”  Na slavnostní vernisáž výstavy připravila její autorka i dobové pokrmy - ochutnat mohli kopřivovou nebo pivní polévku, ovesné a kaštanové placičky, jáhelník s jablíčky nebo staropolský bigos. Více jak pět desítek návštěvníků se ani nemohlo vměstnat do nevelkých prostor galerie muzea, a ještě dlouho po vlastní prohlídce obklopoval Evelínu Hametovou hrozen zájemců s četnými otázkami. Výstava je v Městském muzeu ve Zlatých Horách otevřena do 15. listopadu 2021 a přístupná je od úterý do pátku od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin a v sobotu do konce října od 9 do 13 hodin.  
(pm)