Jde cílevědomě, ale nikoliv bezhlavě, za svým lyžařským snem. Rozjezd její sportovní kariéry vůbec nebyl špatný a stejně nadějně vypadají i vyhlídky do budoucna.
V Česku není zrovna zvykem, aby se lyžař specializoval na sjezd, spíše se vychovávají slalomáři. Proč jsi se rozhodla pro tuto cestu?
Rychlost mě vždycky víc bavila, ať už na lyžích, nebo třeba v autě. Mám ráda adrenalin a dělá mi dobře pocit, že se ostatní kolem mě bojí. A to se stává často, že vidím před startem vystrašenou soupeřku.
Ty se nebojíš?
Zní to možná divně, ale nebojím se. A už mně dost lidí řeklo, že je to moje nevýhoda, že bych si měla více dávat pozor. K rychlostním disciplínám mě přivedl trenér Hudec, který upozornil na mé předpoklady pro sjezd. Měřili u mě různými způsoby hranice strachu, nebo spíš hledali mezní práh rychlosti. A zjistilo se, že ho mám posunutý dál, než je u holek běžné.
Rozhodli jste se už úplně vynechat točivé disciplíny?
Ano, slalomy už jezdit nebudu, jdeme cestou specializace na rychlost. Pro mě je opravdové sjezdové lyžování jen sjezd a superobřák. Už druhou sezonu objíždíme závody, které se budou v budoucnu opakovat, abych si zvykla na svahy a nasbírala zkušenosti. Narozdíl od slalomu se sjezdařské tratě nemění.
Začínala jsi ovšem v Jeseníkách, kde se sjezd příliš trénovat nedá...
To je pravda. Vyrůstala jsem, jako všichní místní lyžaři, na Červenohorském sedle.
Diskuze